Každý máme nějaký ten mindrák a vzpomínky na spousty trapných okamžiků. Jen málokdo by však byl ochoten jít s kůží na trh a odhalit všechny své nedokonalosti. Lena Dunhamová se toho však nebojí. S nadhledem a vtipem popisuje svůj život od dětství až do dospělosti, nebojí se přiznat si své omyly a připustit, že se z nich stejně nepoučila.
Život není snadný. Zvlášť když žijete v Brooklynu, oba vaši rodiče jsou umělci a vy jste tak trochu nezvladatelní malí ďáblíci s bujnou fantazií. V případě dítěte to vlastně není nic špatného. Horší je, že časem vyrostete. Stává se z vás nejprve středoškolák a později vysokoškolák, přičemž pořád máte svou hlavu a do učení se vám nijak zvlášť nechce. Vlastně jste nezodpovědná mladá dáma mající problém s autoritami, která si o sobě myslí, že snědla všechnu moudrost světa. A situace se nelepší ani po vašem řádném absolutoriu. Je totiž načase najít si práci. Pokud možno takovou, kde vám dobře platí a zároveň po vás nic moc nechtějí. Být dospělí a zodpovědní je přeci taková nuda...
Lena rozdělila své životní peripetie do několika tematických celků, v nichž se s bezprostřední upřímností svěřuje s trably, které jí osud přivál do cesty. Svěřuje se s prvním sexuálními zkušenostmi, stěžuje si na špatné kluky, na něž má vážně štěstí, s mírným sebezapřením líčí své nezdary ohledně diety a připouští svou mizernou pracovní morálku na příkladu svého prvního zaměstnání. Není to žádné celistvé ani chronologicky řazené vyprávění. Spíše takové záblesky vzpomínek na věci dávno minulé i o něco aktuálnější.
Knížka je napsána nesmírně čtivě, takže i když je vlastně o ničem, stránky ubíhají příjemnou rychlostí. Text je navíc oživován drobnými kresbičkami podtrhujícími některé podstatnější detaily. A v čem je největší kouzlo knihy? Že Lenin příběh je tak banálně obyčejný, že se v něm každá z nás může najít. Protože všechny máme čas od času potíže s opačným pohlavím a málokdo každé ráno vyskočí z postele s nadšenou vidinou cesty do práce.
Nabízí se otázka. Kdo vlastně je Lena? Je to úspěšná hollywoodská herečka a režisérka, která se nebojí jít s kůží na trh? Nebo tak trochu potrhlá a většinu času nezodpovědná podivínka? Ve skutečnosti vytváří ve své knize dost nelichotivý portrét sama sebe se všemi mindráky, nedokonalostmi a problémy. Občas si nad ní můžeme zaklepat na čelo, občas si pomyslet, že ta holka je fakt hodně mimo, ale stejně její příběh nepřestaneme číst. A to především proto, že autorka je nám sympatická svou odvahou.
Holka a ne ledajaká není žádné hluboce intelektuální čtení, spíš naopak. Jsou to tak trochu holčičí nářky na život, ovšem líčeny způsobem, který čtenáře nadchne. Protože je skvělé vědět, že se všemi svými hloupostmi a ztřeštěnými nápady nejsme na světě samy...
Žádné komentáře:
Okomentovat