Lucie Fidlerová - Narozen o půlnoci: Krvavý trůn


Skalní říše, kde pospolu žijí lidé, obři, trpaslíci a elfové, se na první pohled jeví idylicky. Pod krásnou skořápkou se však skrývá spousta zášti, soupeření a bojů o moc. Jazýček vah se střídavě vychyluje na jednu nebo na druhou stranu, ale jedno je jasné. Klid, který tu vládne, je pouze dočasný a může kdykoliv skončit... 

S Gabrielem a Cornelií jsme se rozloučili ve chvíli, kdy se rozhodli navzájem vyznat ze svých citů a vytvořit pár. S novým dílem však oba začínají cítit pochybnosti. Jejich přátelství se začíná rozpadat pod nánosem lží a polopravd a navíc ani jeden si není zcela jistý, jestli je tahle láska správná. Nely nedokáže zapomenout na Medarda, Gabriela zase zaujala její mladší sestra Julie. Osobní problémy ale musí stranou, když je v ohrožení budoucnost celých Skal. 

Julie, která si zvykla všechny špehovat, má spoustu zajímavých informací, o něž je ochotná se podělit. A to nejen s Gabrielem. Potřebuje jeho i Nely k organizaci dosti šíleného plánu, který má odhalit Melisinu skutečnou tvář a vrátit trůn do rukou toho, komu právoplatně náleží. Jenže dá se jí věřit? Julie toho ví o každém tolik, že může být nebezpečná. A v takovém případě by rozhodně bylo lepší mít ji na své straně. 

Zásadní slabinou druhého dílu zamýšlené trilogie je velká rozvláčnost a de facto absence děje. Na téměř tři sta padesáti stranách, se čtenář nedozví nic zásadního. Krom poslední kapitoly se vlastně všechno odehrává v průběhu několika málo dní, a přestože hrdinové plánují tak nějak odstranit Melisu, mnohem více řeší vzájemné vztahy a citové problémy. Záchrana Dračích skal je zmíněna spíš jen tak mimochodem, nemluvě o tom, že ve výsledku jde všechno až moc hladce. 

Dalším problémem je absence jakékoliv psychologie u jednotlivých postav, přičemž asi nejlépe z toho vychází Julie, u níž se dá aspoň hovořit o logicky motivovaném vzorci chování. Ostatní však jednají bezhlavě, v rozporu se svou povahou a neadekvátně svému věku a postavení. Pohnutky, které je vedou, nejsou uvěřitelné a jejich reakce jsou často přehnané. V prvním díle se autorce dařilo slušně vystavět aspoň postavy jí věkově blízké, tentokrát však nefungují dokonce ani ty. 

Autorka používá poměrně bohatý jazyk a z tohoto hlediska nepíše špatně. Občas jí sice ujede nějaké slůvko, které se do situace nehodí, ale to čtenář snese. Výstavba příběhu, motivace postav a posun v ději jí však dělají problémy. Právě zde se nejvíce projevuje její nízký věk a nedostatek životních zkušeností. Kniha se tak podobá jihoamerické telenovele, kde se hrdinové buď šíleně milují nebo naopak šíleně nenávidí, navzájem si jdou po krku a naprosté banality je promění v nepřátele na život a na smrt. 

Zatímco první díl byl poměrně milou oddechovkou, druhý je velkým zklamáním. Uvidíme, jak se autorka popere se závěrem, i když už teď se dá odhadnout, jak to nakonec celé skončí. Na šestnáctiletou slečnu je román poměrně slušnou prací, na druhou stranu si však nejsem úplně jistá, zda by autoři neměli s publikací začínat až ve chvíli, kdy aspoň trochu dospějí a dozrají. Splnit si sen vydáním knihy je sice krásné, ale ten sen nikam neuteče. Ani když počkáte třeba do třiceti.

Žádné komentáře:

Okomentovat