Značka Chanel je do dneška symbolem luxusu a dobrého vkusu své nositelky. Mít ve skříni kostýmek od Chanela je pro ostatní ukázkou toho, že víte, co znamená být žena. Kdo ale ve skutečnosti byla Coco, žena stojící u zrodu firmy, jejíž věhlas přetrval až do současnosti? Marie-Dominique Lelievreová se na stranách své knihy snaží vytvořit portrét Gabrielly Chanelové jako ženy, která dokázala každou příležitost chytit za pačesy.
Gabrielle se narodila jako nemanželské dítě. Její otec ji sice uznal za svou, jako ostatně všechny její sourozence, ale před oltář ho musela jeho mladá milenka dohnat málem násilím. Vyčerpáním z nenaplněného života a častých porodů nakonec zemřela a otec se dětí hleděl zbavit. Ne doslova, ale obrazně. Všechny umístil do vzdělávacích ústavů nebo do služby, aby se o ně nemusel víc starat. Díky tomu se Gabrielle a její sestry dostaly do kláštera Obazine, místa, kde začala dívčina kariéra švadlenky.
Gabrielle měla odjakživa velké ambice a smělé plány. Nechtěla skončit jako její matka, toužila po něčem víc. Životě naplněném radostí, ale taky slávou. Nenarodila se pro roli poslušné venkovské manželky. Potřebovala zářit, udivovat, šokovat. Snad i proto přišla se svou vlastní módou. Její kolekce se brzy stala synonymem rafinované elegance, jediný styl, který Chanelová vyznávala, byl přitom její vlastní. Všechny šaty, které nechávala šít se řídily stejným heslem - Pokud bych si je oblékla, pak stojí za to je ušít.
O co úspěšnější však byla Coco v profesionálním životě, o to katastrofálnější bylo její soukromí. Ne že by trpěla nedostatkem mužů, jen nedostatkem lásky. Její vztahy obvykle netrvaly příliš dlouho, pokud ano, nakonec se přežily. Dvě skutečně osudové Gabrielliny lásky skončily nečekanou smrtí jejích milenců a Coco tak zůstala odsouzena k doživotní samotě. Tomu jedinému, z čeho měla celý život panickou hrůzu.
Portrét, který Lelievreová vymalovala na stránkách svého životopisu, není v mnoha ohledech příliš lichotivý. Spíše naopak. Coco je zde vykreslena jako protřelá intrikánka ochotná jít si za svým třeba přes mrtvoly. Na druhou stranu je však představena i jako žena nesmírně schopná, která dokázala vhodně využít nabízených příležitostí. Její osobnost je v mnoha ohledech komplikovaná a postihnout ji do detailu lze jen těžko, přesto vznikl pod perem Lelievreové velmi lidský obraz jedné z nejslavnějších světových návrhářek.
Kniha se pohybuje kdesi na pomezí mezi beletrií a odbornou literaturou. Spíš než o ucelený životopis jde o sled jednotlivých epizod významných pro život Coco Chanel. Z pestré směsice lidí, kteří jí prošli životem, je vybrán reprezentativní vzorek osob, kteří pro ni byli v různých životních obdobích nejdůležitější. Většinu času autorka popisuje okolní dění, občas ho doplní autentickým dialogem, kouskem korespondence či deníkovým záznamem. Vzhledem k poloodbornému charakteru knihy nesmí chybět rozsáhlý poznámkový aparát.
Kniha Coco a její přítelkyně se může stát vstupem pro hlubší pátrání po životních osudech této návrhářky. Autorka se pokusila představit to nejzajímavější, stále však zůstává mnoho mezer, které by bylo třeba zaplnit. Díky rozsáhlé bibliografii v závěru knihy a odkazům na deníky a korespondenci ať už samotné Coco nebo jejích přátel, však není těžké podrobnější informace dohledat. Životopisná studie Lelievreové tak zůstává jakousi vstupní kapitolou k životu ženy nesmírně slavné a úspěšné, ale svým způsobem velmi nešťastné.
Žádné komentáře:
Okomentovat