Byl jednou jeden zloděj jménem Peter Lake, jemuž se stala spousta divných věcí. Tak nějak by se dal v krátkosti definovat Zimní příběh. Na téměř osmi stech stranách je popsán život a činy mnoha postav, které se vynořují zdánlivě odnikud a směřují vlastně nikam, přičemž se jim do cesty vždycky nějak připlete výše zmíněný zlodějíček. A spraví všechno, co se předtím pokazilo.
Kniha je propagovaná jako romantický, tak trochu fantaskní zimní příběh. Toto označení je však použitelné pouze na první část románu, zbytek je podivný pelmel lidských osudů, které se střetávají a navzájem ovlivňují, protože mají pocit, že je v životě musí potkat něco velkého. Na počátku stojí Peter Lake, kterému osud přivede do cesty Beverly Pennovou, s níž mu do života vstupuje osudová láska. Ta však nemá dlouhého trvání a Peterovi pouze zanechá hluboké jizvy na duši, jichž se nedokáže zbavit. A protože jeho život je všechno, jen ne snadný, nakonec za pomoci velkého bílého koně odletí do mraků a přenese se v čase do doby, která je zcela odlišná od té jeho, jíž nerozumí a v níž se musí naučit žít.
Román nefunguje ani jako milostný příběh ani jako fantasy. Romantiky je v něm poskrovnu, fantazijnosti naopak přes míru. Bohužel na úkor logiky. Autor zcela ignoruje skutečnost, že i fantazijní svět by měl být postaven na pevných základech a řídit se určitými pravidly. V Helprinově světě nefungují fyzikální ani časoprostorové zákonitosti, postavy se vynořují odnikud, často nestárnou nebo se dožívají nepravděpodobného věku a nikde není vysvětleno, proč tomu tak je. Možná je lepší nad tím vůbec nepřemýšlet, protože čím víc se bude čtenář podobnými úvahami zabývat, tím víc děr v autorově výstavbě příběhu najde.
Zásadní slabinou celého románu je skutečnost, že vlastně k ničemu nesměřuje. Ano, mohlo by to být prosté vyprávění o životě, ale na to je příběh příliš zmatený a protknutý absurditami. Helprin často filosofuje, rozvíjí úvahy o povaze lidstva a jeho existence, všechno to však zní jako prázdné řeči bez hlubšího smyslu. Stránky pomalu ubíhají a stále se nic neděje, události po čtenáři kloužou, ale jejich smysl se nevyjeví. A to ani v závěru knihy. Schází jakákoliv pointa nebo třeba jen stín vysvětlení. Po dočtení tak ve čtenáři zůstává podivný pocit nenaplněných očekávání. Sice právě dočetl bezmála osm set stran, ale neobjevil v příběhu žádný smysl.
Co autor nezvládl z hlediska příběhového, to vynahrazuje jazykem. Helprin píše nesmírně poeticky, využívá velmi široké jazykové spektrum a rád do příběhu zapojuje neotřelá, málo používaná slova. Místy to sice působí, že se tím jenom snaží předvádět svou slovní zásobu, protože jím volené výrazy nemají žádné zvláštní opodstatnění, v jiným momentech však dokáže velmi dobře vystihnout danou atmosféru. Jeho popisy zimní krajiny jsou nesmírně barvité a probouzejí čtenářovu fantazii. Stejně tak město je vystiženo velmi přesně a kniha je tak alespoň částečně literárním holdem New Yorku.
Zimní příběh je ve své podstatě květnatě napsaný, ale obsahově zcela prázdný román. Postrádá logiku, příběh, vývoj postav... Všechno se v něm děje jakoby mimochodem a závěrečné rozuzlení nebo vypointování se nekoná vůbec. Pokud rádi čtete složitě napsané knihy, pak byste si spoustu pasáží z románu mohli užít, dobrý, zajímavě vystavěný příběh však rozhodně nečekejte.
Žádné komentáře:
Okomentovat