Mefisto

Hudba: Daniel Barták

Texty: Boris Pralovszký

Premiéra: 3. 11. 2016

Uvádění: Divadlo Hybernia

Režie: Zdeněk Zelenka

Obsazení (vypsala jsem všechny alternace, tučně jsou ti, kdo hráli v den mojí návštěvy)

Mefisto - Josef Vojtek, Jiří Zonyga

Andreucio - Jan Kříž, Petr Ryšavý

Markéta - Ivana Korolová, Karolína Gudasová

Laurecie Bosetti - Iva Marešová, Dita Hořínková

Mario Bosetti - Jaromír Dulava, Michal Novotný

Dragonetti - Tomáš Trapl, Rudolf Kubík

Guilieta - Hana Křížková, Renata Podlipská

Spinelocio - Ladislav Korbel, Lukáš Randák

Fabio - Marco Salvadori, Štěpán Klouček

Sofronie - Andrea Holá, Jitka Jirsová

Alberto de Carlo - Martin Pošta, Jiří Zonyga

Délka představení: 3 h

Jak si každý může domyslet z názvu, tvůrci se rozhodli vypůjčit si faustovský motiv a proměnit jej v zábavnou podívanou. Toto téma se už na jevišti objevilo v mnoha různých podobách, pod hlavičkou spousty rozličných autorů, byť tím nejznámějším zůstává Goethe. Právě jím se muzikál inspiruje asi nejvýrazněji, zároveň se však jedná o originální příběh, který jistě má své mouchy, ale ve výsledku docela dobře funguje.

Základní dějová linie vychází ze sázky, kterou spolu uzavřou Hospodin a Lucifer ztvárňovaní na jevišti dvěma tanečníky doplněnými předem nahranou hlasovou stopou. Jejich spor spočívá v tom, zda je lidstvo definitivně zkažené, nebo to s ním přeci jen ještě není tak zlé. Předmětem sázky se stane Faust, uznávaný profesor, který právě oslavil sedmdesáté narozeniny a je všeobecně oblíben. Celý život ovšem zasvětil vědě a na lásku neměl čas, proto je zaskočen, když ho znenadání potká právě v tomto zralém věku. Jeho vyvolená Markétka patří k potulným komediantům a mohla by být jeho dcerou, ovšem citům neporučíš. Mefisto pochopitelně této profesorovy slabosti využívá a nabízí mu mládí. Nejdřív jen tak, na zkoušku. A pokud se mu v kůži jinocha zalíbí, nebude problém podepsat jeden malinkatý úpiseček...

Příběh, který si tvůrci vymysleli a zasadili do renesanční Florencie, je poměrně jednoduchý, ale příjemně plyne a nepůsobí nijak překombinovaně. Trochu problematický je závěr, který rozhodně překvapí a nejspíš ne všechny uspokojí, ale nemůžu říct, že by šlo o nějaké zvlášť velké zklamání.

Na muzikálu je pochopitelně stěžejní hudba, která se Danu Bartákovi povedla. Většinou se drží v romantickém tónu, ale velmi snadno se přizpůsobuje situaci, dokresluje prostředí a charaktery. Jednotlivé motivy se pravidelně opakují, což je u muzikálu jedině dobře, za drobnou slabinu považuju fakt, že muzikál nemá žádný velký hit. Asi nejvíc k němu má nakročeno ústřední melodie písně Přísahám, která se v několika obměnách vrátí a proplétá se celým dílem. V některých momentech pak možná budete mít pocit, že Dan Barták vykrádá sám sebe, protože melodie vám budou tak nějak vzdáleně povědomé, jen si nebudete schopni je zařadit. Na celkový dojem to ale nemá vliv.

Nebývá zvykem, aby se u českých muzikálů vydařily texty a problém bývá i s překlady. Textař Boris Pralovszký si však s úkolem poradil poměrně slušně. Občas se sice neubrání banálním a prvoplánovým slovním obratům, ale jeho texty netahají za uši a jsou zpěvné.

Kostýmy vycházejí z renesanční módy, byť značně zjednodušené a jejich barevnost se drží v zemitých, teplých odstínech. Sem tam probleskne i něco barevnějšího - třeba modrá nebo fialová, ale jinak zůstává základní barevnost hnědavá, červená, černá, šedá a bílá. Díky tomu herci dokonale zapadají do okolního prostředí, dekorace je totiž rovněž teple barevná. Jedná se o velmi tradiční pojetí scény vycházející z barokní scénografie - na jevišti najdete zadní prospekt a boční kulisy občas doplněné o projekce. Tento nápad je nesmírně funkční a ke zvolenému tématu se navíc báječně hodí.

Co vždycky hraje roli, je herectví a i v Mefistovi je velmi podstatnou součástí představení. A to především kvůli tomu, jak je příběh vystavěn. Faust a Mefisto je totiž dvojrole, kterou ztvárňují oba hlavní představitelé. Mefista v jeho původní podobě a zároveň mladého Fausta si zahrál Jan Kříž, starého Fausta a proměněného Mefista Jiří Zonyga. A oba podali úctyhodný výkon.

Jan Kříž je profesionál každým coulem a dokáže si poradit s jakýmkoliv úkolem. Pěvecky si je naprosto jistý a rovněž výborně hraje, přičemž mu nedělá problém rozlišit obě polohy své role. Jeho Mefisto je uhlazený manipulátor a tichý našeptavač, který má všechen čas světa a nevadí mu počkat, jeho Faust pro změnu trochu naivní mladíček, který si plnými doušky užívá toho, co získal. Navrch je Kříž báječný tanečník a povedlo se mu přetančit dokonce i taneční company. Což pro ni není zrovna nejlepší vizitka.

Jiří Zonyga mě velmi mile překvapil pěvecky a zejména herecky. Že má silný hlas a umí zpívat jsem věděla vždycky, každou inscenací se však výrazně zlepšuje i po herecké stránce. Zatímco jeho Faust je respektuhodný starý profesor, který nikam nespěchá, jeho Mefisto je tak trochu poťouchlý rarach, kterého hodně baví hrát si s osudy druhých. Právě pojetí Mefista se týká má jediná výtka - každý z pánů ho pojímá svým osobitým způsobem, takže to v konečném důsledku vypadá, jako by se jednalo o dvě různé osoby a ne o jednu jedinou. Křížův Mefisto mi byl asi o něco bližší, oboje pojetí je však zcela adekvátní.

Ústřední trojici doplnila Markétka v podání Ivany Korolové. Ta má nádhernou sametovou barvu hlasu, ve zpěvu je suverénní a stejně tak nemá problém herecky. Její Markéta je romantická hrdinka, která se nebojí bojovat za to, co je správné, a jít za svou láskou.

Z ostatních rolí zaujme především Dragonetti, který je v podání Rudolfa Kubíka velmi stylizovanou, směšnou postavičkou. Vlastně takový patolízal, který si hraje na důležitého a neustále poklonkuje mocným. V jeho ztvárňování je velmi tenká hrana mezi komičností a přehráváním, na níž se Kubík dokázal po celou dobu udržet. Jeho Dragonetti tak působí směšně, ale ne přehnaně.

Mefisto je na české poměry slušným muzikálem, který drží dějově i hudebně pohromadě a nabízí skvělé herecké výkony. Rozhodně má své mouchy a nedostatky, ale ty se dají s trochou vůle přehlédnout. A i když se nejedná o žádné závratné dílo, na příjemně strávený večer rozhodně stačí.