Viktor aneb Dítka u moci

Autor: Roger Vitrac 

Překlad: Eva Outratová 

Premiéra: 11. 6. 2015 (derniéra březen 2019)

Uvádění: Divadlo v Dlouhé 

Režie: Jan Mikulášek 

Obsazení 

Viktor - Jan Meduna 

Filip Paumelle - Robert Mikluš 

Emilie Paumellová - Helena Dvořáková 

Lili - Magdalena Zímová 

Ester - Veronika Lazorčáková 

Gaston Magneau - Tomáš Turek 

Tereza Magneauová - Klára Sedláčková-Olttová 

Generál Lonségur / Lékař - Jiří Wohanka 

Ida Mortemari - Marie Turková 

Marie - Zuzana Kolomazníková 

Délka představení: 2 h 30 

Vitracovo surrealistické podobenství o zkaženosti buržoazní společnosti nebylo ve své době pochopena ani doceněno. Pozornosti se hře dostalo teprve mnohem později - počátkem šedesátých let, kdy ji pro jeviště znovu objevil Jean Anouilh. Ve Francii slavila komedie úspěch a k nám se dostala poprvé v roce 1966. Nyní ji v nové úpravě uvádí Divadlo v Dlouhé. Jan Mikulášek stvořil vskutku bizarní podívanou balancující na hranici kýče, která je však dokonale vyvážená a zaujme nejen skvělými hereckými výkony. 

Viktor slaví deváté narozeniny a připadá si velmi dospělý. Je to přerostlý malý génius, který v sobě spojuje dětskou jasnozřivost a určitou naivitu, s chladným manipulátorstvím. Vždycky přesně ví, co se okolo něj děje a jak toho co nejlépe využít. Nutno však podotknout, že okolní společnost mu zdatně sekunduje. Hra nastavuje zrcadlo povrchním mezilidským vztahům, přetvářce, podvodům a lžím a umocňuje je na takovou míru, že se jeví až absurdními. Přesto nebo možná právě proto však naplno vynikne společenská kritika. 

Režisér Mikulášek se rozhodl text hry upravit tak, aby zdůraznil konkrétní motivy, které v našem světě rezonují. Je to například manželská nevěra, pedofilie nebo ignorace dětí ze strany rodičů. Nejvíce akcentovány jsou mezilidské vztahy a jejich pokřivenost, povrchnost citů a prospěchářský životní styl, v jehož důsledku se chce mít každý co nejlíp bez ohledu na ostatní lidi. 

Hra je do určité míry realistická, ale mnohem spíše výrazně nadsazená a plně odpovídající době svého vzniku, která se vyznačovala sklonem k experimentování. Hledaly se nové formy hereckého projevu a avantgardní divadlo vyžadovalo velkou stylizaci. Pro herce se jedná o nesmírně náročný úkol, protože musí celou dobu balancovat mezi realistickým a nadsazeným projevem a nesklouznout ani na jednu stranu. Mikulášek pracuje se symbolem a náznaky, spoustu věcí nechává nedořečených, ale právě v tom tkví značná působivost. 

Herecky exceluje Jan Meduna v titulní roli Viktora. Výborně přechází mezi polohou Viktora dítěte a Viktora dospělého a obě činí něčím zajímavé. Mluví pisklavým hláskem a poskakuje po jevišti jako malý kluk, aby vzápětí přešel do hlubší hlasové polohy a pomalejších pohybů i gest. Výrazná míra stylizace mu nedělá problém, po jevišti se pohybuje s ohromnou sebejistotou a srší energií. Z jeho kolegů jistě zaujme Veronika Lazorčáková jako Viktorova kamarádka Ester, která je stylizována do podoby jakéhosi poslušného psíka vemlouvajícího se do přízně paničky a zároveň působí podivně mrtvolně - neustále naklání hlavu na stranu, případně se za něco schovává a zdá se ustrašená. Výborné výkony podávají i Helena Dvořáková jako Viktorova matka - typicky blazeovaná panička z vyšší společnosti, které v ruce nikdy nechybí cigareta - a Robert Mikluš coby Viktorův otec, který pod klidným, pobaveným povrchem skrývá cholerika, jemuž čas od času přetečou nervy. Ztvárnit poměrně stylizované postavy, de facto typy a figurky, hercům pomáhají i kostýmy a masky, které se vyznačují především výraznou barevností v celku či detailech a své nositele předurčují k jistému typu jednání. 

Viktor aneb Dítka u moci je nevšedním zážitkem promyšleným do posledního detailu. Inscenace má přesný rytmus a řád, balancuje mezi nadsázkou a absurditou a rozhodně dokáže pobavit. Největší ocenění si pak jistě zaslouží herci, kteří přes ohromnou míru stylizace zvládají své party s bravurou. Viktor je unikátním počinem, v němž všechno přesně sedí a funguje, tak jak má. Na podobná představení nenarazíte každý den.