Být americkým středoškolákem vůbec není snadné. Zvlášť když máte problémy doma, ve škole a s láskou. Jako by nestačilo, že je Mia princezna malého evropského státu, její matka je provdaná za jejího učitele matematiky a ona z tohohle předmětu shodou okolností málem propadá. Teď má navíc i kluka. Na čemž by nejspíš nebylo nic špatného. Vždyť která čtrnáctiletá dívka netouží po lásce? Vtip je v tom, že Mia není do svého přítele ani trochu zamilovaná.
Studentům zbývá 14 dní do pololetních zkoušek a následných vánočních prázdnin, které má Mia trávit v Genovii a být zde představena obyvatelům jako jejich budoucí vládkyně. Btw, taky vás při četbě amerických knih zaráží fakt, jak krátký je jejich školní rok? Pololetní zkoušky před Vánoci, to je o víc než měsíc dřív než u nás. O délce prázdnin radši ani nemluvím. Ale zpět k Mie. Předtím než se vypraví do Evropy, na ni čeká několik důležitých úkolů. Především nějakým šetrným způsobem sdělit svému příteli Kennymu, že mezi nimi je konec. Což se mnohem snáz řekne, než provede. Zvlášť když se Grandmére rozhodne, že chce být užitečná a vnučce vypomoci v jejím milostném životě.
A koho že to Mia tak strašně miluje? Michaela Moskovitze, bratra své nejlepší kamarádky. U něhož však nemá žádnou šanci, protože není ani krásná ani chytrá a nemá ho čím zaujmout. A navíc je podle všeho zadaný. A pak že čtrnáctiletá dívka nemůže mít problémy...
Ve třetím díle se setkáváme se starými známými. Máme tady americkou princeznu Miu, která jen tak mimochodem je v anketě o nejoblíbenějšího následníka trůnu na krásném třetím místě. Dál je tady geniální Lily a její přítel, houslový virtuos Boris, romány posedlá Tina, do animovaných filmů zažraný Kenny a dokonalý Michael. A to už nemluvím o všech Miiných příbuzných nebo nepřátelských roztleskávačkách. :)
Od okamžiku, kdy si Mia začala psát deník, uplynuly vlastně jen nějaké čtyři měsíce a nemůžeme tudíž očekávat, že se nějak výrazně změní. Pořád je to teenagerka, která tak trochu neví, co dělat se svým životem. Je trochu naivní, trochu přecitlivělá, občas se příšerně podceňuje a málo si věří. Navíc americký styl vzdělávání je z našeho pohledu poněkud monotónní a přitažený za vlasy. A to se pohybujeme na soukromé škole. Nedej bože, abychom zavítali na státní, to by nám nejspíš vyskočily oči z důlku.
Stejně jako předchozí dva díly, i Zamilovaná princezna se čte lehce a v klidu ji přelouskáte za jeden večer. Osobně mám tenhle díl hodně ráda, přestože problémy hlavních hrdinů jsou někdy trochu absurdní. Každopádně Mia a její deník patří k příjemnému letnímu čtení, u kterého nemusíte moc přemýšlet a příjemně si odpočinete. Takže při pařáku u bazénu naprosto skvělé čtení :)
Žádné komentáře:
Okomentovat