Částečně autobiografický příběh samotné autorky je ukázkou duchovního hledání a nalézání životní rovnováhy. Myšlenka je to zajímavá, zpracování bohužel ne právě nejlepší.
Maya se stará o zadluženou cukrárnu, kterou zdědila po své matce, z nudy a smutku se cpe čokoládou a netuší, jak by svůj neuspokojivý život mohla změnit. Zdá se jí, že je tlustá, pro muže absolutně nezajímavá a navíc i dokonale neschopná. Tržby jí váznou, cukrárna upadá spolu s tím, jak se ve městě objevují nové a nové kavárničky, a Maya je čím dál bezradnější. Nejspíš by se utopila ve vlastním zármutku nebýt náhodného telefonátu od její sestřenice.
Díky tomuto telefonnímu hovoru se Maya dozví o věštkyni, která její sestřenici převrátila život na ruby. Sice na žádnou spiritualitu nevěří, ale přesto se rozhodne to zkusit. Třeba jí tato návštěva otevře oči a ukáže novou cestu. Putování za štěstím a naplněným životem však může být mnohem složitější, než by se na první pohled zdálo.
Kniha je popisem duchovního hledání sebe sama, vzestupů a pádů, chyb i správných rozhodnutí. Skutečný příběh tady prakticky neexistuje, spíše krátké epizodky hrající velmi marginální úlohu. Pokud se však přenesete přes absenci příběhu, objevíte v knize spoustu krásných myšlenek, podle kterých stojí za to se řídit. Maya je hrdinka, se kterou není těžké se ztotožnit. Občas je její chování naivní, absurdní, zcela proti jejím novým zásadám, ale je to zároveň prototyp ženy, které život nevychází tak, jak by si představovala. A občas se zuby nehty drží něčeho, co nemá šanci na úspěch.
Maya má velké sny a falešnou představu o tom, co ji učiní šťastnou. Aby však skutečně žila uspokojivý život, musí si nejprve přiznat, že dělá chyby a snažit se jich vyvarovat. Stačí k tomu trocha sebevědomí, vůle a vytrvalosti. Protože štěstí přeje připraveným. Všichni dobře víme, že život se s nikým nemazlí a jen s pořádnou dávkou drzosti dnes můžeme dosáhnout toho, co chceme a potřebujeme.
Zásadní slabinou knihy je způsob, jakým je napsaná. Částečně může být na vině i překlad, protože některá slovní spojení jsou v češtině mírně přitažená za vlasy. Nevzpomínám si například, že bychom běžně používali slovní spojení z času na čas, obvyklejší je čas od času. Občas hapruje i slovosled a přímá řeč.
Autorka se chtěla nejspíš soustředit na duchovní poselství, příběhová linie je proto vyprávěna v jednoduchých větách a podmětem je téměř vždy Maya. Jak však narůstá počet stránek, budí to dojem hodně špatně napsané knihy. Téma, které si autorka zvolila, je nepochybně zajímavé. Chtělo by to však podat ho jinak.
Hlavním poselstvím knihy je to, že život to s námi nemyslí špatně. To jen my sami slepě zavíráme oči před náznaky a kopanci, které nás mají posunout někam dál. Že se něco nepovede na první pokus neznamená, že to máme přestat zkoušet. Právě naopak. Třeba jen nenazrála vhodná doba, třeba jen nejsme na změnu připraveni. Vyplatí se vytrvat a nevzdávat se svých snů. Protože jenom tak můžeme dojít až sami k sobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat