Přestože vůči prvnímu dílu jsem měla jisté výhrady, příjemně mě navnadil a na pokračování jsem se docela těšila. Bohužel naděje, které jsem do knihy vkládala, se ukázaly liché. Autorka sice dokázala napsat poměrně slušný romantický příběh pro dospívající, ale něco mi tam chybělo.
Noel je celkem průměrná středoškolačka, se kterou však život slušně mává. Její přítel spáchal přímo před jejíma očima sebevraždu a ona se s tím jen zvolna vyrovnává. Dusí pocity v sobě a nesvěřuje se ani nejlepším kamarádkám. Tím si ale moc nepomáhá, spíš naopak. Nemluvě o jejím podezření, že ve městě se děje něco divného. Pravidelná mizení a úmrtí mužů přece nejsou jen tak.
Situace se začne komplikovat, když Noel náhodou narazí na Derrena, který je ve městě nový. Všude ho doprovázejí dva velcí psi a šíří kolem sebe auru tajemna. Noel ten zvláštní cizinec fascinuje a přitahuje zároveň. Co ve městě dělá, co je vlastně zač a proč je jediný, kdo je ochoten uvěřit dívčiným hypotézám o krutých mořských bytostech vraždících nevinné muže?
Hlavní problém celé knihy je poněkud pokulhávající psychologie hlavní postavy. Noel je na můj vkus až příliš prozíravá a na to, jak se nedokáže smířit se smrtí svého přítele, až moc klidná, pokud jde o zmizení a úmrtí jiných jí blízkých osob. Vlastně se nikdy nehroutí, bez ohledu na to, co se jí děje, se dokáže chovat rozumně a má neomylný instinkt, který jí našeptává, jak se má cítit. Co mi na ní ale vadilo úplně nejvíc, bylo její podezření ohledně sirén. Protože upřímně, když se ve vašem městě začnou ztrácet muži, co si pomyslíte jako první? Že tam vraždí bájná mořská bytost? Ne, myslím, že siréna by nepřišla na mysl ani tomu nejzarytějšímu fanouškovi Odysseiy.
Zcela spokojená jsem nebyla ani s vývojem postav Derrena a Larissy. Ti dva se tak nějak nemohou rozhodnout, jestli se milují nebo nenávidí a tím komplikují život sobě i druhým. Jejich pohnutky jsou dost pochybné, snad jen závěrečné rozuzlení jejich vztahu působí věrohodně.
Příběh trpí především příliš mnoha slovy. O sto stránek míň a mohlo to být docela dobré čtení. Takhle však má čtenář většinu času pocit, že se vlastně vůbec nic neděje. Neustále se popisují banální detaily každodenního života a do toho je občas poněkud násilně naroubovaná nějaká akce. Navíc závěrečný zvrat, který má být asi překvapivý, pozorného čtenáře nepřekvapí ani trochu.
Nepochybuji o tom, že kniha si ve čtenářské kategorii, pro niž je určena, najde své čtenáře a horlivé zastánce. Starší čtenáři však musí být zákonitě zklamaní. Volání sirény: Pomsta je především spousta stránek, na nichž se toho moc nestane. Kdo by čekal bouřlivý vývoj vztahu Derrena a Larissy, který tolik zaujal v minulém díle, bude zklamán. Místo toho dostanete novou hrdinku, která je nemastná neslaná a občas trochu otravná. Škoda. První díl měl potenciál, druhý ho nedokázal využít.
Žádné komentáře:
Okomentovat