Léto co léto vyrážejí stovky nadšených turistů k moři. Ti movitější zvolí pohodlí letadla, ti, jimž nevadí dlouhé pobyty v autobuse, se na mořské pobřeží dopravují autobusy. Pokaždé se jedná o pestrou směsici lidí různého vzdělání, povolání, zájmů i životních zkušeností, kteří by se za normálních okolností neměli šanci poznat. A stát se může naprosto cokoliv...
Jolaně je třicet, je úspěšná v práci, ale v osobním životě nemá příliš štěstí. Krásy nikomu nepobrala, proto si s muži začíná krátké aférky, ale nic dlouhodobějšího z toho nekouká. Na dovolenou jede s rodiči, které sama pozvala, a říká si, že není důvod cítit se kvůli tomu trapně. Ať si okolí myslí, co chce. Pamela je ukázková barbie s dokonalými mírami i dokonalými rysy, kvůli níž by se muži s chutí poprali. Co jí však příroda nadělila na vzhledu, to jí ubrala na inteligenci. Její mozková kapacita je velmi omezená a její imaginace zůstává na nule. Ona sama si však nic podobného nepřipouští. Neexistuje totiž nic, co by nedokázal vyřešit zkroušený výraz na její pěkné tvářičce. Denisa a Irma jsou studentky filosofické fakulty. Jaké je jejich zaměření, není specifikováno, minimálně jedna z nich však studuje jazyky či literaturu. Ve volném čase si chodí zahrát softball a rády se při tom předvádějí. Proč totiž neukázat, že něco umí? Každá je trochu jiná a snad právě proto spolu soupeří. A takové letní dovolená se může stát pořádnou zkouškou jejich přátelství. Nebo tu máme Helgu se Šarlotou, dvojici stařenek, které procestovaly půlku Evropy a přes pokročilý věk je to stále baví.
A na zájezdu jsou pochopitelně i muži. Třeba dvojice homosexuálů Igor a Oskar. Na první pohled jsou úplně normální, dokonce flirtují s děvčaty. A kdyby na sebe sami nenapráskali, že jsou partneři, nikdo by to na nich nepoznal. Pak je tady Ukrajinec Oleg, který se živí výkopovými pracemi. Jeho plat není valný, rozhodně však vydělává víc než doma na Ukrajině a může si proto dovolit koupit pobytový zájezd u moře. I když pouze v okleštěné, neluxusní variantě v bungalovu a bez jídla. A nesmíme zapomenout ani na Maxe. Slavného spisovatele, který celou dovolenou bere jako svým způsobem pracovní cestu. Jeho příští román má totiž být o účastnících zájezdu a kde jinde se s nimi seznámit, než na pravé, nefalšované dovolené.
Román není celistvým vyprávěním a vlastně se dá dost těžko mluvit o románu. Autor sám toto dílo označuje za "melancholickou grotesku", což je rozhodně přesnější výraz. Příběh se skládá ze střípků jednotlivých osudů, každá z postav je něčím specifická a má zastupovat nějaký konkrétní typ člověka či lépe řečeno dovolenkáře. Jejich osudy se navzájem proplétají a ovlivňují, ve skutečnosti jsou však všichni sólisti. Nikdo se nezajímá o nikoho dalšího, pouze o sebe. Jednotlivé postavy jsou de facto sobci s vlastními egoistickými zájmy, kterým nezáleží na druhým.
Spisovatel Max je autorskou projekcí Michala Viewegha. V rámci knihy se snaží psát ve dvou plánech - na jedné straně je to příběh účastníků, na druhé straně proces psaní samotného. Autor si tak se čtenářem hraje a v jednu chvíli máte pocit, že čtete skutečné osudy jednotlivých postav, ve druhé potom osudy, které jim přiřkl autor. A je dost těžké odhadnout, kde vlastně prochází hranice mezi nimi. Do příběhu se navíc prolínají i reakce kritiky na román, který ještě nevznikl, protože autor se na jeho tvorbu teprve chystá, ale zároveň jej už držíte v ruce.
Účastníci zájezdu jsou oddechovým prázdninovým čtením, které se dobře hodí na dovolenou u moře, protože právě o takové dovolené pojednává. Je to směsice různých vyprávěcích stylů, autor si dělá legraci sám ze sebe a především z literární kritiky a dost ostře se opírá do "Čecháčků" u moře. U téhle knihy se pravděpodobně nebudete chlámat smíchy, ale pokud od ní moc nečekáte a chcete nenáročné čtení na léto, není důvod po ní nesáhnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat