Adaptací a variací na Jane Austenovou vznikly za poslední dvě století desítky, ne-li stovky. Většina z nich se snaží vymyslet pokračování Pýchy a předsudku, která se stala autorčiným nejslavnějším románem, a obvykle sklouzává k patetickým zamilovaným románkům, kde se autoři (či spíše autorky) snaží nalézt nové hlavní hrdiny pro jejich pohádkově šťastné konce. P. D. Jamesová se rozhodla k látce postavit úplně jinak a vznikl tak čtivý román s milou atmosférou.
Elizabeth dle každoroční tradice chystá ples lady Ann, který je vrcholnou událostí sezóny a na Pemberley se kvůli němu sjíždí hosté z blízkého i vzdáleného okolí. Přípravy jsou v plném proudu, první hosté z řad rodinných příslušníků dorazili a zbývá už jen doleštit stříbro a vytvořit květinové aranže. Krom toho ale Elizabeth jako správná paní domu řeší stovku drobností, bez nichž si chod domácnosti nelze představit, a navíc se musí zabývat i budoucností své švagrové Georgiany.
Večer před plesem se nese v poklidném duchu a jen venkovní počasí dává tušit, že se brzy něco semele. Když potom před vchodem zastaví nikým neočekávaný kočár, z nějž se vypotácí hysterická Lydia Wickhamová, je jasné, že přicházejí problémy. Lydia je jako smyslů zbavená a neustále opakuje, že její manžel byl v lese za zámkem zavražděn. Do pohybu je tak uvedena série událostí, které mohou mít na Pemberley i jeho obyvatele nezanedbatelné dopady...
P. D. Jamesová se hodně snažila dát svému příběhu tu atmosféru, kterou známe z Pýchy a předsudku, a místy styl Jane Austenové celkem zručně napodobuje. Zápletka, s níž přišla, je svěží a originální, i když snad ne zcela do detailu propracovaná, a jsou místa, kde to v příběhu trochu skřípe.
Hned v úvodu jsou stručně shrnuty události, které knize předcházely - tedy děj Pýchy a předsudku a ještě něco navíc. Přestože všechno působí do detailu promyšleně, postupným čtením románu se ukazuje, že sama autorka moc pozornou čtenářkou Austenové nebyla. Dopouští se totiž chyb, které většině lidí zřejmě uniknou, ale zarytému fanouškovi Austenové rozhodně ne. Ať už jde o periodizaci nebo vzájemné vztahy postav.
Poněkud problematické jsou i charaktery, které před nás Jamesová staví. Nedá se říct, že by si vyloženě neodpovídaly, řada postav je vykreslena dosti přesně, u některých však chybí jiskra, kterou jsme milovali v Pýše a předsudku. Elizabeth například je vykreslena jako vzorná zámecká paní, ale její vtip a škádlení, které jsme všichni tak milovali v původním románu, se někam vytratily. Přestože se v knize Smrt přichází do Pemberley nedá považovat za hlavní hrdinku, tento charakterový posun zamrzí.
Dalším problémem fanoušky někdy až obtěžujícím jsou téměř celé pasáže přebrané z originálního díla a zasazené do nového kontextu. Postavy tak vedou rozhovory, které už jednou vedly, a stravují se vzpomínkami na problémy, které byly dávno vyřešeny. Neznalec Austenové nad tím mávne rukou, zarytý čtenář však bude možná trochu otráven.
Mohlo by se zdát, že je to vlastně hrozně špatné čtení, ale opak je pravdou. Smrt přichází do Pemberley je poměrně čtivou oddechovkou, která čtenářům předkládá další z mnoha verzí příběhu Elizabeth a Darcyho po svatbě. Přestože řada situací včetně celého vyšetřování by se dala pojmout jinak a snad i lépe, je tato detektivka nenáročným čtením na dlouhé zimní večery, kterou slupnete jako nic. A pokud byste měli chuť ještě na televizní verzi, můžu doporučit stejnojmenný třídílný seriál z dílny BBC. A přestože tuhle větu říkám zřídka, je vlastně ještě lepší než kniha.
Žádné komentáře:
Okomentovat