Alice je jedinou dcerou ambiciózního otce, který z ní chce mít slavnou lyžařku. Mattio je tou lepší polovinou jednovaječných dvojčat. Na první pohled nemají nic společného. Stačí ale okamžik, jediné rozhodnutí, a každý z nich si do konce života ponese trauma, s nímž se musí vyrovnat. Otázka zní, jestli se s ním poperou sami nebo společně...
Alice nemá ráda zimu a nenávidí lyžování, přesto ji otec každý den zimních prázdnin nutí objevit se na sjezdovce a pod dozorem instruktorů cvičit na budoucí olympijské medaile. Názor dívky není důležitý, takže se není co divit, že otcův náklad nese své ovoce. Vystresovaná holčička začne mít potíže s močovým měchýřem, které nakonec vedou k nehodě, jež jí navždy změní život.
Mattio se narodil jako jedno z dvojčat a brzy začíná být jasné, že jako ta lepší půlka. S jeho sestrou totiž není něco v pořádku. Začíná to drobnými dětskými hloupůstkami, jako jsou kuličky v nose, později však vysvítá, že Mattiova sestřička je mentálně postižená. Přesto absolvuje normální školní docházku a je na jejím bratrovi, aby se o ni postaral a dal na ni pozor. Samozřejmě, že se kvůli tomu cítí tak trochu jako vězeň a když pak vycítí příležitost, jak se sestry zbavit a žít aspoň na minutku život normálního dítěte, okamžitě jí využije. V tu chvíli ještě netuší, jaké dopady to bude mít.
Osamělost prvočísel je příběhem dvou osamělých duší, které se snaží najít své právoplatné místo ve světě a zároveň se vyrovnat s traumaty minulosti. Bez ohledu na to, jak se snažíme na věci minulé zapomenout, nás totiž neustále pronásledují. Od vzpomínek se totiž dá jen těžko oprostit.
Alice i Mattio jsou jistým způsobem outsideři. Alice se snaží, seč může, zapadnout mezi své vrstevníky, ale ti ji nepřijímají. Je to prostě ta divná kulhavá holka, která navíc trpí anorexií. Mattio je spíš opačný extrém. O společnost příliš nestojí, raději žije ve svém vlastním světě uzavřen před okolím a všechno, co narušuje zaběhnutý řád, sleduje s despektem.
Oba protagonisté se setkají spíše náhodou a jejich vztah je poměrně komplikovaný, plný emocionálních zmatků a kolapsů. Aby našli cestu k sobě navzájem, musí se nejprve ponořit do hlubin vlastního nitra a pochopit sami sebe. Povede se jim to?
Románová prvotina Paola Giordana je brilantním příběhem o smutku, osamělosti a pocitu vyhoštěnosti. Je o dávných křivdách a špatných rozhodnutích stejně jako o promarněných příležitostech. Přestože samotná dějová linie není příliš originální, na knize je nejpodstatnější atmosféra, která ji prostupuje a působí i na čtenáře, jemuž poskytuje neopakovatelný zážitek. Pocit samoty a opuštěnosti přetrvává ještě dlouho po dočtení poslední stránky, ale nezanechává po sobě hořkost ani tíseň. Spíše naději a víru v náš svět, přestože by rozhodně mohl být lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat