Vskutku objemná příručka obsahující tisíc a jeden svazek, které byste před smrti neměli minout. I kdybyste nepřečetli knihu celou, rozhodně poslouží jako inspirace pro kvalitní prózu, kterou kritika hodnotí kladně a čtenářsky je rovněž zajímavá. Kniha má bohužel i své nevýhody. A není jich málo.
Vytvořit příručku o tom, co všechno se vyplatí si za život přečíst, rozhodně není snadné. Z toho důvodu se na jejím vzniku podílela celá řada odborníků na světovou literaturu, aby vyhmátli ty skutečně nejzajímavější kousky. Celá příručka je rozdělena do čtyř oddílů - knihy do roku 1800, 19. století, 20. století a 21. století. Část obsahující literaturu minulého století je zdaleka nejobjemnější a asi se není čemu divit. Současná literatura je současným čtenářům rozhodně bližší než opusy z dob středověku.
Každé ze zvolených knih je v příručce věnováno zhruba tři sta slov, která obvykle obsahují stručný obsah a důvod, proč je dané dílko tak výjimečné. Občas přibude i stručná poznámka o autorovi. Vzhledem k rozdílnému autorství jednotlivých příspěvků je však jejich obsah dost nevyrovnaný. To, co připadá důležité jednomu, jiný zcela opomíjí a naopak. Každý román je rovněž doplněn informacemi o roku a místu prvního vydání a také o českém překladu. Pokud tedy vůbec existuje. Kniha je doplněna i o řadu fotografií autorů a obálek knih, které text příjemně oživují a ani samotná grafická úprava není špatná.
Jednou ze zásadních slabin knihy je fakt, že se věnuje celé řadě děl pro českého a vůbec středoevropského čtenáře zcela neznámých a nevýznamných. Je hodně poznat, že příručku sestavoval anglofonní tým a podle toho vybíral. Víc než polovina vybraných knih je anglofonní provenience. Ne snad, že by všechno byly britské nebo americké knihy, anglicky psala i spousta autorů z JAR nebo Indie, přesto je výběr titulu cílen na konkrétní skupinu čtenářů. Velká spousta děl obsažených v příručce se věnuje kolonialismu či imperialismu a jejich důsledkům, stejně tak černošské otázce.
Pokud jde o další jazyky, se značnou ztrátou následuje francouzština, jíž je napsáno něco přes sto vybraných knih, dále je to španělština a němčina. Další jazyky už nestojí příliš za řeč, protože počet titulů v nich nepřesahuje dvě desítky. Pro některé exotické jazyky jako například amharština, je to jeden jediný kousek. České čtenáře může potěšit, že do příručky bylo zvoleno i několik českých autorů.
Další záludností je fakt, že celá řada knih, dohromady více než tři sta, vůbec nevyšla česky nebo je toto vydání tak staré, že není k sehnání dokonce ani v knihovně. Pokud tedy perfektně neovládáte deset různých jazyků nebo přinejmenším angličtinu, nemáte šanci všech 1001 knih přečíst, ani kdybyste chtěli. U některých knih je to docela škoda. Paradoxně jsem zjistila, že knihy, které mi osobně přišly nejzajímavější, v češtině vůbec nejsou. Asi se budu muset poohlédnout po anglických vydáních.
Co mě zamrzelo a myslím si, že by se to stávat nemělo, zvlášť u příručky, která chce vypadat reprezentativně, byly překlepy a chyby. Občasný překlep bych asi byla ochotná odpustit, problém jsem měla spíše s chybami jako špatné roky vydání nebo originální názvy. Kniha by si rozhodně zasloužila lepšího editora.
Přestože, jak už bylo výše podotknuto, je příručka cílena hlavně na anglofonní čtenáře a Středoevropan tak může řadu zajímavých titulů postrádat, přinejmenším jde o perfektní zdroj inspirace, pokud chcete sáhnout po kvalitním čtivu a nezatěžovat se brakem. Z těch zhruba sedmi set knih, které se dají v češtině sehnat, si totiž určitě vybere každý. 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete možná nemusíte mít doma, ale pokud se vám náhodou dostane do ruky, určitě stojí za to přinejmenším si ji prolistovat. Kdo ví, třeba právě na jejích stránkách objevíte svou novou knižní lásku.
Žádné komentáře:
Okomentovat