Dollangangerovi jsou obyčejná středostavovská rodina padesátých let ve Spojených státech. On je de facto obchodním cestujícím, vydělává slušné peníze a rodinu zasypává dárky, ona se stará o domácnost a jejich čtyři děti, většinu vybavení i dům mají na dluh, ale jsou šťastní. Až do osudného momentu na dálnici, po němž se život rodiny otřese v základech...
Corrina, matka všech čtyř dětí, nikdy nepracovala, vlastně ani nemá žádné pořádné vzdělání. Má ovšem bohaté rodiče. Ti ji sice v minulosti vydědili kvůli jejímu skandálnímu vztahu s otcem jejích dětí, ale teď, když je příčina bývalých sporů po smrti, existuje jistá naděje, že ji vezmou zpátky. A je to vlastně jediná naděje, vzhledem k tomu, že na domě i většině vnitřního vybavení leží hypotéka. Od matky nakonec Corrina obdrží váhavý souhlas, a tak se všichni sbalí a v tichosti svůj domov opustí, aby si vytvořili nový mnoho kilometrů od něj.
Přivítání v rodičovském domě není nijak vřelé a pro děti navíc znamená značné omezení. Aby jejich matka znovu získala přízeň svého otce a mohla se stát dědičkou, musí předstírat, že vůbec neexistují. Babička je ukryje v pokoji ve vzdáleném křídle domu, kam nikdo krom služebnictva nechodí. Zásobuje je jídlem, ale jinak na ně téměř nepromluví. Děti jsou ponechány svému osudu a jejich jediným útočištěm se stává obrovská půda plná tajemství, kterou se snaží zvelebit. Ve své papírové zahradě však nemají jinou možnost, než předstírat, že na ně svítí slunce a dýchají čerstvý vzduch, zatímco počítají dny zbývající do konce jejich uvěznění...
Úvodní díl rodinné ságy popisuje nelehké dětství a dospívání čtyř sourozenců uvězněných v jediné místnosti. Děti byly vytrženy ze svého prostředí, zůstaly bez kontaktu s vrstevníky a jejich jedinou spojnicí se skutečným světem je jejich matka, která jim nakupuje drahé dárky a slibuje, že jen co její otec zemře, budou volní a pohádkově bohatí. Jenom naděje na lepší zítřky pomáhá dětem vypořádat se se skutečností, že žijí v téměř imaginárním světě, kam realita nemá přístup.
Osudy čtyř sourozenců jsou mrazivé o to víc, že jsou založené na skutečné události. Virginia Andrews v mládí trávila nějaký čas v nemocnici kvůli operaci páteře a spřátelila se tam s mladým doktorem, který jí vylíčil příběh o čtyřech dětech žijících na půdě. Těžko tak odhadnout, kde končí realita a začíná fikce. I kdyby však bylo pravdivé jenom zrnko ze všech vylíčených příkoří, běhá z toho čtenáři mráz po zádech.
Kniha je vyprávěná z pohledu Cathy, druhé ze čtyř dětí a zaměřuje se především na psychologii postav. Není pochyb o tom, že obě starší děti rychle, až násilně dospívají a vztahy mezi všemi čtyřmi se dost dynamicky proměňují. Hlavním záměrem autorky je předestřít svým čtenářům atmosféru strachu, beznaděje a vzrůstající nedůvěry. Je to příběh dětí ztracených ve světě a nepřipravených čelit kruté realitě všedního života. Zrazených dětí, kterým nezůstalo nic, než vzájemná láska a úcta. Bude ale stačit, aby přežily?
Květy z půdy jsou knihou s dosti pochmurnou atmosférou, ale styl psaní je poměrně chytlavý a osudy malých vězňů čtenáře vezmou za srdce. Pokud ho tedy nemá z kamene.
Žádné komentáře:
Okomentovat