Vždy, když dočítám sérii je to pro mě hořkosladké. Na jednu stranu jsem ráda, že konečně vím, jak skončili moji hrdinové. Na stranu druhou je pro mě ale nesmírně těžké smířit se s tím, že už žádný další díl nebude. A u této série, která si mě získala naprosto vším, to bylo opravdu těžké loučení.
Taťána a Alexandr se konečně dostali do Ameriky a doufají, že si prožijí všem známý "americký sen". V prvních dvou dílech se na pozadí veškerých událostí odehrávala druhá světová válka. Taťána a Alexandr se ale dokázali vypořádat se všemi překážkami tohoto světového konfliktu, přežili a dokonce se znovu setkali. Oba dva byli schopni se vypořádat s hladověním, mučením a koncentračními tábory, ale ani jednoho nenapadlo, že to nejhorší mají teprve před sebou.
"Tohle není Leningrad, ani Lazarevo. Ať už jsme tam prožili cokoli. Chceš, aby se to vrátilo, ale je to pryč! Vzal to čas a už nikdy to mít nebudeš, ať po tom toužíš sebevíc."
Paullina Simons realisticky ukazuje problémy mnoha párů, které se po válce znovu setkaly. I když už netrpěli zimou nebo nedostatkem jídla, ty nejhorší démony si nesli v sobě. A to samé platí i pro Táničku a Šuru. Dávno už nemusejí bojovat o přežití, ale Leningrad a jeho démony mají neustále v sobě. A i když by se dalo předpokládat, že štěstí našich hrdinů už nic nebrání, neustále máte pocit, že jejich vztah je neuvěřitelně křehký. A stačí jediná prasklinka a celý se může rozsypat jako domeček z karet.
"Nemůžeme se na sebe podívat, nemůžeme nic říct ani se jeden druhého dotknout, aniž zavadíme o kříž, který oba neseme na zádech. Nemáme zkrátka nikdy pokoj."
To proč lidé milují Měděného jezdce a jeho pokračování, není kvůli samotnému příběhu. Knih s válečnou tematikou existují stovky, přesto jen málokterá dokáže svoje čtenáře natolik zaujmout. To, co dělá tuto knihu úžasným románem, jsou dvě hlavní postavy a vztah mezi nimi. Vše je popsáno natolik realisticky, že se čtenáři nechce věřit, že je vše vymyšlené. A nakonec, proč by se něco takového opravdu nemohlo stát?
Postavy procházejí samozřejmým vývojem. Táňa už není naivní sedmnáctileté děvče, ale odhodlaná žena, která je schopná pro svou rodinu obětovat cokoli. A Alexandr už dávno není sympatickým důstojníkem Rudé armády. Válka ho zlomila, zjizvila mu tělo i duši a on už nikdy nebude takový jako dřív.
"Myslela sis, že se ti vrátí ten starý Alexandr, ale přivezla sis mě."
Přiznám se, že teď mi tak trochu docházejí slova. Protože nádhera této knihy se snad ani slovy vyjádřit nedá. Je to něco, co už navždy budu mít v sobě, protože tento příběh mi naprosto učaroval. Učí nás, že za lásku je nutné bojovat a hlavně ji nikdy nevzdávat. Je to příběh naděje, která nás neustále žene kupředu. A hlavně je to příběh, který už nikdy ze svého srdce nevymažete.
Žádné komentáře:
Okomentovat