Ples upírů

Hudba: Jim Steinman

Libreto a texty písní: Michael Kunz

Překlad: Michael Prostějovská

Premiéra: 12. 2. 2017

Uvádění: GoJa Music Hall

Režie: Radek Balaš

Hudební nastudování: Michal Macourek

Obsazení (vypsala jsem všechny alternace, tučně jsou ti, kdo hráli v den naší návštěvy)

Hrabě von Krolock - Marián Vojtko / Bohuš Matuš

Sarah - Natalie Grossová / Michaela Gemrotová

Alfréd - Lukáš Randák / Michal Bragagnolo

prof. Abronsius - Pavel Vítek / Petr Matuszek / Jan Urban

Herbert - Tomáš Vaněk / Laco Hudec-Šubrt

Magda - Michaela Nosková / Elis Ochmanová

Chagal - Jiří Zonyga / Bronislav Kotiš

Rebecca - Magda Malá / Renáta Podlipská

Koukol - Jindřich Nováček / Tomáš Kobr

Délka představení: 3 h

Ples upírů neboli Tanz der Vampire je muzikálovou legendou dobývající nejednu světovou metropoli. A není se co divit, když se má jednat o monumentální podívanou s nádechem tajemna a dobře rozloženými humornými prvky, navíc podloženou melodickou hudbou. Jim Steinman dokázal vytvořit velmi kompaktní dílo postavené na několika hudebních motivech, které se průběžně opakují a variují, byť ne všechny mají hitový potenciál. K nejzapamatovatelnějším patří ústřední melodie "Total Eclipse of the Heart", s níž se většina diváků už setkala díky slavné verzi od Bonnie Tyler.

Hudební nastudování české verze tohoto slavného muzikálu je vesměs podařené, kladně hodnotím především využití živého orchestru, které v našich krajích vůbec není samozřejmostí. Problematické je ovšem ozvučení a to především ve sborových pasážích. Sólistům je až na výjimky při zpěvu poměrně slušně rozumět, u sboru se však divák často marně snaží pochytit, o čem se vlastně zpívá a dolétávají k němu pouze úryvky textů, z nichž si musí poskládat celek. A protože sborových výstupů je v muzikálu poměrně hodně, není se co divit, že si místy připadá poněkud ztracený.

Tím se dostáváme k další slabině, jíž je samotný příběh. Člověk neznalý libreta si může především zpočátku připadat trochu ztracený, protože se před ním na scéně míhá obrovské množství postav, o jejichž roli v příběhu nemá tušení. Všechno začíná příjezdem profesora Abronsia a jeho žáka Alfréda, kteří pátrají po upírech. Proč, to je záhadou. V hostinci, kde se ubytují, se na ně však po dlouhém marném úsilí usměje štěstí a oni zjistí, že jen kousek odtud se nachází tajemný hrad ještě tajemnějšího hraběte von Krolocka. A když je navíc právě tam unesena krásná dcera hostinského Sára, jejich pátrání nabere nový cíl a směr.

Poměrně plytký příběh není u muzikálů žádnou zvláštností, v Plesu upírů však bohužel nevzniká žádné dramatické napětí, postavám chybí vývoj i motivace a celé se to plácá odnikud nikam. Svou roli v tom zřejmě hraje i výklad jednotlivých charakterů a jejich herecké pojetí. Skoro to působí, že se tvůrci velmi snažili vytvořit tajemnou a místy děsuplnou podívanou s humornými prvky, vyšla jim z toho však pouze chabá snaha o parodii upírského tématu.

Tvůrci sází na spoustu laciného, lascivního humoru, který však působí spíš trapně. Vtípky o velikosti dámského poprsí či sexuální náruživosti hostinského jsou sice ohrané, ale dají se snést. Stylizace von Krolokova syna do upíra-homosexuála je však hodně přes čáru. Zvlášť jeho "koupelnový" výstup s Albertem spíš než smích vyvolává trpný úsměšek, povytažené obočí a otázku, jestli tvůrci vůbec můžou tohle myslet vážně.

Problematické jsou však i další postavy, a to především ústřední dvojice Sáry a hraběte von Krolocka. Sára má být mladá naivka toužící po velkém dobrodružství, kterou zláká hlas tajemného hraběte, jenž ji zároveň přitahuje i děsí. V podání Natalie Grossové se však jedná spíš o pubertální holčičku, která strašně touží být dospělá, a proto se bouří proti autoritám a svou rebelii si mimořádně užívá. Grossová ve svých 15 letech postrádá nadhled, který je k její roli zapotřebí, což se projevuje především ve velmi nepřesvědčivém herectví, jež místy působí vyloženě komicky. Grossová má však problém i se zpěvem, ve výškách tahá za uši falešnými tóny nebo naopak sklouzává do falzetu, protože není schopná tón vyzpívat a udržet.

Hrabě von Krolock Mariána Vojtka je postavou spíš komickou než děsivou. Z polohy charismatického a tajemného, byť chladného svůdníka často sklouzává do polohy jakéhosi hodného zábavného strýčka, který rád žertuje, a nejde z něj strach ani ve scénách, kdy by to bylo mimořádně žádoucí - například při jeho prvním setkání s profesorem a Alfrédem. Vojtkovo pojetí působí nekonzistentně, protože se v něm střídají dost protikladné polohy, pracně vybudovanou děsivost navíc dokáže v okamžiku zahodit jediným nadsazeným gestem nebo grimasou. Pěvecky však roli zvládá velmi dobře, zaujme především jeho sólová píseň v druhé polovině muzikálu.

Inscenace má však i své světlé stránky. Mimořádně podařené jsou jednotlivé choreografie, snad až na tu závěrečnou, která působí tak trochu jako výstup z High School Musical nebo osmdesátkové diskotéky. Tanečníci jsou sehraní, perfektně na sebe reagují a fungují jako celek. Dobře zvolení jsou také sólisti tančící jakási alter ega Sáry, Alfréda a von Krolocka. Jejich výstupy obsahují řadu zvedaček a dalších komplikovanějších tanečních prvků, s nimiž si však všichni tři sólisté poradili s bravurou.

Ples upírů obsahuje několik velmi podařených scén, jako celek však příliš nedrží pohromadě. Vinu na tom má jak celkové pojetí, tak výklad některých postav a jejich ztvárnění. I přes většinou slušné herecké výkony tak muzikál zůstává průměrnou podívanou, která se zejména díky melodické hudbě dá usledovat, ale rozhodně nenadchne.