Poprask na laguně

Autor: Carlo Goldoni 

Překlad: Jaroslav Pokorný 

Premiéra: 14. 4. 2016 

Uvádění: Studio DVA 

Režie: Milan Schejbal 

Obsazení 

Toni, patron rybářské bárky - Jiří Ployhar 

Pasqua, jeho žena - Jana Krausová 

Lucietta, jeho sestra - Kristýna Fuitová Nováková 

Titta-Nane, mladý rybář - Michal Slaný 

Beppo, bratr Toniho - Roman Štabrňák / Milan Ligač 

Fortunato, rybář - Bohumil Klepl 

Libera, jeho žena - Eva Holubová 

Orsetta, její sestra - Jana Stryková / Anna Fixová 

Checca, její sestra - Marika Šoposká 

Vicenzo, obchodník s rybami - Jan Meduna / Václav Jílek / Václav Šanda 

Toffolo, lodičkář - Kryštof Hádek 

Isidoro, vyšetřovatel - Petr Pěknic 

Komisař, soudní posel - Mojmír Maděrič / Václav Jílek 

Čahoun, prodavač pečené dýně - Mojmír Maděrič / Václav Jílek 

Délka představení: 2 h 15 

V malé rybářské vesničce plyne život poklidným tempem, které se řídí zejména přírodními podmínkami. Zdejší muži v pravidelných intervalech vyplouvají na moře a vracejí se jen jednou za čas, takže jejich ženy, sestry a snoubenky jsou odkázány samy na sebe. A nebyly by to správné ženské, aby mezi nimi v momentě, kdy jsou muži z doslechu, nezačaly vznikat spory... 

Dějová linka jedné z nejslavnějších Goldoniho komedií je prostinká. Proti sobě stojí dvě rodiny plné žen, které se hádají o muže, a do toho tady máme pány, kteří se handrkují mezi sebou vlastně jen tak. Poměrně bláznivá směsice až absurdních situací vychází z Goldoniho vlastních zkušeností. Několik let totiž působil jako soudní vyšetřovatel a měl příležitost řešit ohromné množství malicherných sporů, nad nimiž zůstává rozum stát. 

Hra má de facto charakter frašky, v níž jedna absurdní situace vede ke druhé, všichni se neustále hádají, křičí na sebe a vyhrožují si, ale v závěru se dokážou dohodnout a dojít do šťastného konce. Vzhledem k naprosté banalitě příběhu je nutné hledat správné inscenační prostředky, které podtrhnou komičnost a nebudou diváky nudit. Značný důraz je kladen na herectví. 

Zaměříme-li se na vizuální stránku inscenace, nepřichází Studio DVA s ničím převratně novým. Jak scéna, tak kostýmy jsou mírně dobově laděny a zachovávají si ráz italského pobřeží. Ústředním prvkem jsou dva domy po stranách jeviště, které mají spoustu oken a dveří, za nimiž se dá zmizet, a ochozy a schody, po nichž se dá běhat. Drobných změn prostředí se dociluje přinesením nábytku nebo změnou nasvícení. Aktéři využívají všech možností, které jim scénografie nabízí, díky čemuž inscenace působí nesmírně dynamicky. 

Kostýmy jsou obvykle vrstvené, a to tak, aby toho mohly hodně odhalit i skrýt, podle toho, co se v daný moment jeví žádoucí. Navíc jednotlivé postavy do jisté míry charakterizují a mohou se stát i vtipným prostředkem jevištní improvizace. 

Z hereckého obsazení asi nejvíce zaujmou Eva Holubová s Bohumilem Kleplem, ztvárňující už po několikáté manželský pár. Holubová je na první pohled dominantní "matkou rodu", která ovládá veškeré dění a snaží se mít vše pod kontrolou, což se jí daří. Vždy zasáhne v pravou chvíli a situaci vyřeší pro ni žádoucím způsobem. Důležitým atributem je pro ni hůl, která má na jednu stranu praktický účel, na druhou stranu však může posloužit jako nebezpečná zbraň. Bohumil Klepl zpodobňující jejího brebtavého manžela je jednou z nejkomičtějších postav celého představení. Neustále si šlape na jazyk, vynechává hlásky a patvoří slova, někdy až na úkor srozumitelnosti, a do toho výrazně gestikuluje. A přestože si divák občas není jistý, co vlastně říká, báječně se při jeho výstupech baví. 

Marika Šoposká hraje vdavekchtivou dívku, které je jedno, koho si vezme, hlavně když se vdá. A pokud předtím zvládne znepříjemnit život několika konkurentkám a zamotat hlavu pár mužským, jenom dobře. Při jednání s muži sází na svůj mladistvý půvab a schopnosti svádět, které minimálně dokážou muže pořádně vyvést z míry. Poměrně zajímavou postavu ztvárňuje Kryštof Hádek, který má přesně seřazené priority a ví, co chce, ale kdekoliv se objeví, vyvolá problém záhy narůstající do olbřímích rozměrů. Pobavit umí rovněž Michal Slaný jako Titta-Nano, který se prezentuje jako namyšlený floutek, což se projevuje především v komickém stylu chůze a promluvách. Nezapomenutelné je rovněž vystoupení Petra Pěknice a to zejména v závěru prvního dějství. 

Poprask na laguně je banální fraškou postavenou především na dobrých hereckých výkonech, která není nijak výrazně aktualizovaná ani neřeší dnešní problémy. Hlavním záměrem tvůrců je pobavit své publikum, což se jim báječně daří.