Cat žije v Hollywoodu se svým otcem, slavným filmovým režisérem, a trpí problémy všech dětí úspěšných rodičů - stále se snaží dokazovat, že je dost dobrá. Její matka je přelétavá koketa, které rodinný život není po chuti a svou dceru opustila, když jí byla pět let. Cat se proto odmítá s kýmkoliv sbližovat. Nemá kamarádky ani přítele, dokonce se odmítá sblížit i se svou budoucí macechou. Kam až jí tento přístup může zavést?
Florencie je splněným snem každého milovníka umění a Cat je přímo vášnivá obdivovatelka. Jako úplatek ji proto otec vezme na Vánoce právě sem. Do prosluněné Itálie, přímo do centra renesančního umění, které Cat tak zbožňuje. A jediné, co si dívka po příjezdu přeje, je zůstat sama a moci v klidu vychutnávat atmosféru města bez doprovodu otce a jeho snoubenky. A protože výlet má být úplatkem, nezbývá Catinu otci nic jiného než souhlasit.
Cat se tak vydává do víru města a obdivovat krásy, které do té doby vídala pouze v knížkách. Osud tomu chce, že na zpáteční cestě se jí do cesty připlete cikánský stan. Cat sice na podobné nesmysly, jako jsou věštby budoucnosti, nevěří, ale přesto neodolá a vstoupí. V ten moment se její dosavadní život převrátí naruby. Ocitá se totiž na počátku šestnáctého století, kdy je Florencie hnízdem všech slavných renesančních umělců.
Dívka s novou identitou Pazienzy d'Angeli, jejíž rodiče zahynuli v Londýně na mor, se ocitá v rodině svých dávných předků, kteří se jí ujímají a přebírají vládu nad dalším dívčiným osudem. Jak to celé dopadne? Dokáže se Cat vrátit zpátky do svého světa? Jediná způsob, jak najít cestu, je totiž skryt ve slovech, které jí cikánka řekla na rozloučenou...
"Caterino, mám pro tebe úžasné dobrodružství. Měj oči otevřené a zkus se poučit ze všeho, co tě potká." (str. 34)
Renesanční Florencii v podání autorky je jiskřivě čistým místem dýchajícím všudypřítomným uměním. Cat se ocitá v prostředí, které je jí dokonale cizí a uvádí ji v úžas. Přestože o umění toho ví spoustu, historie a dobové zvyklosti jsou pro ni španělskou vesnicí. Věci, pro renesančního člověka zcela přirozené, jsou jí velkou neznámou. A její současná mentalita jí zabraňuje je byť jen pochopit, natož se s nimi vyrovnat.
Jistá "omezenost" hlavní hrdinky mi místy trochu vadila. Jako by vůbec nebrala v potaz, že svět, v němž se ocitla, od toho jejího dělí pět set let. Je to znát především na její mluvě. Italština, kterou postavy používají, je někdy sice spíš středověká než renesanční, ale přesto by každému mělo dojít, že jsou výrazy, které se do 16. století skutečně nehodí. Jazyk totiž není mrtvý konstrukt, vyvíjí se a mění, pochopitelně dnes nemluvíme jako naši předci před několika stoletími. Přesto jsou výrazy, které bychom si asi v renesanci měli odpustit.
Trochu mi vadilo, jakým způsobem mluvily renesanční postavy. Chápu, že hlavní snahou autorky bylo rozlišit dva diametrálně odlišné světy, přesto mi některé výrazové prostředky připadaly až přehnané. Hlavně proto, že mluva se neudržuje v jedné rovině - postavy buď mluví v zastaralých větných konstrukcích nebo naopak poskládají zcela moderní větu. Někdy to působí poněkud nepřirozeně.
I přes výše zmíněné nedostatky je kniha nesmírně čtivá a zábavná. Tak si říkám, jaké by to bylo, ocitnout se v renesanční době v Itálii. I když k mé plné spokojenosti by stačila i Praha v době vlády prvních Habsburků. Námět cestování časem je zde každopádně využit velmi dobře. Možná ne zcela originálně, ale přesto výborně.
Nechce srovnávat Mé sladké šestnácté století a Drahokamy. Každá z těchto sérií je totiž o něčem jiném. Navíc, Gierová je Evropanka, kdežto Harrisová Američanka, což se nejvíce projevuje v postavách. Americká mentalita nám asi vždycky bude trochu vzdálenější než ta evropská.
Tak jako tak, kniha pro mě byla příjemným zpestřením vánočních svátků a těším se, až se budu moct pustit do pokračování :)
Žádné komentáře:
Okomentovat