Válka s Hybernem je doslova na spadnutí. Pokud dříve někdo pochyboval, zda k ní dojde, teď už je pouze otázkou času, kdy vypukne. Vladaři všech dvorů by se měli sjednotit, aby měli v boji s nepřítelem alespoň nějakou šanci, to se však nezdá příliš pravděpodobné. Tím spíš, že všichni řeší pouze své vlastní malicherné spory a víc času věnují tomu, jak se zničit navzájem, než efektivnímu budování armády. Budoucnost Prythianu ještě nikdy nebyla ohroženější.
Feyre se vrátila k Tamlinovi na Jarní dvůr a hraje si na jeho milou, poslušnou snoubenku. Ve skutečnosti však touží po pomstě. Jarní dvůr je pro ni už dávno cizí a jako vladařka Nočního dvora by na něm ani nebyla vítaná. Kdyby to ovšem nebylo ohromné tajemství, které zná pouze ona a její druh Rhysand. Feyre touží rozvrátit Jarní dvůr zevnitř, aby si mohla vychutnat pomstu a vrátit se zpátky domů do Velarisu. A při troše snahy by se jí to mohlo podařit.
Zatímco Feyre intenzivně pracuje na zničení Tamlina, její přátelé na Nočním dvoře se pokoušejí zjistit, kdo by se ve válce proti Hybernu mohl stát jejich potenciálním spojencem. Vzhledem k tomu, jak soustavně Rhysand v posledních staletích pracoval na vytvoření co nejhoršího obrazu sama sebe i svého dvora, však nebude snadné ostatní přesvědčit, že realita je někde jinde. A někteří potenciální spojenci možná budou žádat cenu, kterou nebudou vladaři Nočního dvora ochotni zaplatit.
Třetí díl by měl být vyvrcholením celé série, v tomto ohledu se však dostavuje spíše zklamání. Děj je do značné míry předvídatelný, o samotném konci ani nemluvě. De facto od první strany tedy čtenáři tuší, jak to nakonec dopadne, a všechno, co se objeví mezi tím, je jen mnohdy nezáživná omáčka. Skutečně akčních scén je v románu pomálu, naopak lehce nadbytečné se jeví některé explicitní popisy sexuálních hrátek hlavních hrdinů. Jednou se to ještě dá snést, opakovaně je to nuda, která nepřináší žádný dějový posun a navíc ani není v případě zvoleného žánru zcela vhodná.
Nesmírně únavná je rovněž dětinskost většiny postav a jejich neschopnost přenést se přes minulost. Zvlášť patrné je to v případě Feyre, která, ač se to na první pohled nezdá, sobecky staví do popředí vlastní zájmy a malichernou pomstu, přestože tím může zásadně ohrozit vyšší cíle, na nichž ostatní pracují. Její jednání bývá bezmyšlenkovité, mnohdy hraničí se zarputilou tvrdohlavostí a dokonce může lidem okolo ubližovat. Stejně jako v předchozích dílech se ukazuje, že takřka všechny postavy mají zásadní problém s komunikací. A že kdyby se obtěžovaly na chvíli zastavit a vzájemně se vyslechnout, ušetřily by si hromadu problémů.
Přestože by měl být třetí díl závěrem celé série, na nějž naváže už jen krátká novela, autorka nechává nezodpovězenou celou spoustu otázek, čímž si nepřímo připravuje půdu pro další pokračování. Některá zásadní témata zůstala otevřena, za dořešení by stály i vztahy mezi jednotlivými postavami. Je velmi pravděpodobné, že v případném dalším pokračování se zájem autorky přesune k jiným hrdinům, zůstává však otázkou, zda budou snesitelnější než Feyre.
Román je napsán čtivě, přestože se v něm vyskytují pasáže s nulovou vypovídací hodnotou, bez nichž by se kniha obešla. Některé situace jsou popsány do až zbytečných podrobností, jiné zase odbyté, jako by je autorka chtěla mít co nejrychleji z krku a už se jimi nezabývat. Vypravěčkou je Feyre, velmi úzký prostor dvou kapitol dostane taky Rhysand. V případě, že chce autorka převyprávět něco, co nejde s ich-formou úplně dohromady, uchyluje se k nejrůznějším úhybným manévrům jako například čtení myšlenek.
Dvůr křídel a zmaru není tím epickým finále, jaké by čtenáři čekali a jaké by si příběh jistě zasloužil. Je to spíše uzavření jedné kapitoly životů hlavních hrdinů před tím, než načnou další. Průběh románu je do značné míry předvídatelný, přičemž některé momenty hraničí s pravděpodobností. Příběh působí zbytečně překombinovaně, některé scény dokonce jako vyložená vycpávka, která nemá pro vývoj děje žádný význam. Dvůr křídel a zmaru je dobré si přečíst, abyste měli jistotu, jak příběh dopadne, není to však román, který by vás nějak hluboce zasáhl nebo ohromil.
Žádné komentáře:
Okomentovat