Představte si, že si užíváte poklidný večer, těšíte se na hrnek kávy a dobrou knížku, s níž se usadíte v obýváku na gauči, a najednou proti vám stojí naprostý cizinec. Tvrdí vám, že je váš snoubenec a že spolu žijete už půl roku. Vy si však nic z toho nevybavujete a navíc v domě není ani stopa po jeho existenci. To znamená, že jeden z vás děsivě lže. Ale kdo?
Joanna se před nějakou dobou přestěhovala z rodné Austrálie do Německa, aby utekla před životem, který jí nalinkoval její otec. Pracuje jako fotografka, pronajímá si dům a je naprosto spokojená. Ovšem pak dojde k něčemu nečekanému. V jejím domě se zjeví cizinec, který tvrdí, že je její snoubenec. Joanna si je však naprosto jistá, že toho muže nikdy předtím neviděla, natož aby s ním byla zasnoubená. Nabízejí se jen dvě možnosti - buď se zbláznila, nebo ten muž úmyslně lže.
Erik se po náročném dni vrací z práce a jediné, co chce, je objetí od ženy, již miluje. Ta ho však nepoznává, považuje jej za zloděje a dokonce se zdá, že se ho bojí. Erik se Joannu marně snaží přesvědčit, že spolu žijí už půl roku, ona podobné tvrzení sveřepě odmítá. Erik je s rozumem v koncích. Jak má své milované dokázat, že je tím, za koho se prohlašuje, když v domě nezůstala ani jedna jeho věc a celé to působí, že tady nikdy nežil?
Začátek románu otevírá před čtenáři celou škálu zajímavých otázek, na které se odhalují odpovědi pouze postupně. Úvodní situace je dosti bizarní - dva lidé v jednom domě, kteří oba tvrdí, že v něm žijí, přestože veškeré důkazy svědčí o tom, že Joanna obývá dům sama. Čtenář se nepřestává ptát, kdo z obou lidí vlastně lže. Brzy se však ukáže, že náhlá amnézie na Joannině straně je tím nejmenším z problémů obou zúčastněných.
Kniha má relativně pomalý rozjezd, jak se však blíží k závěru, čím dál více připomíná akční film, v němž jedna napjatá chvíle střídá druhou. Zvláštní okolnosti se vrství na sebe a postupně se zdají čím dál neuvěřitelnější. Napětí postupně graduje, ovšem samotný závěr je podivně neuspokojivý. Navíc ve čtenáři vyvolává další otázky, které nejsou dořešeny. Nové se ve čtenáři probudí dokonce ještě v epilogu.
Román je napsán v ich-formě, přičemž se střídají kapitoly vyprávěné Joannou s těmi líčenými Erikem. Tempo vyprávění je svižné, rychle odsýpá a příběh se sune kupředu nejprve pozvolným, ale postupně čím dál raketovějším tempem. A přestože řada událostí působí přitažená za vlasy, čtenář se nedokáže ubránit touze dozvědět se, jak to vlastně celé bylo a co za jednáním postav i všemi podivnými okolnostmi a událostmi stojí.
Cizinec je thriller, který si udržuje čtenářovu pozornost především neuvěřitelnou čtivostí a přiměřeným dávkováním odpovědí na předestřené otázky. Do jisté míry sice připomíná akční hollywoodský film a závěrečné odhalení může být pro někoho zklamáním, protože nevysvětlí vše a ponechá otazníky, přesto se však jedná o oddechové čtení, které dokáže zaujmout.
Žádné komentáře:
Okomentovat