Hudba a texty: Miro Procházka
Premiéra: 17. března 2016 (derniéra říjen 2018)
Uvádění: Divadlo Hybernia
Režie: Radek Balaš
Obsazení (vypsala jsem všechny alternace, tučně jsou zpěváci, kteří hráli v den mojí návštěvy)
Sibyla - Eva Burešová, Eliška Ochmanová
Král Šalamoun - Daniel Hůlka, Radim Schwab
Písař Baltor - Zbyněk Fric, Peter Strenáčik
Velekněz Sadok / Pedro - Martin Pošta, Jiří Zonyga
Latifa, chůva Sibyly - Ilona Csáková, Hana Křížková
Čas (Fatum), taneční sólo - Marek Lhotský, Kateřina Benešová, Lenka Návorková
Hannah - Vanda Károlyi, Michaela Nosková
Abigael - Karolína Gudasová, Adriana Bajtková
Menachem, izraelský prorok - Tomáš Hundža, Jaromír Holub
Ezra, správce královského pokladu - Jakub Skála, Miroslav Hrabě
Menelik - Miloslav Frýdl, Matěj Maleček, Filip Vlastník
Délka představení: 2 h 20
Do divadla Hybernia přijela se svou karavanou čarokrásná královna ze Sáby nadaná zvláštním darem - uměním předpovídat budoucnost. Velký historický muzikál s bohatou výpravou okouzluje svými kostýmy, scénou i dobrými hereckými výkony, a přináší poselství, že nejdůležitější a nejtrvalejší hodnotou je láska.
Biblický příběh milostného vzplanutí mezi moudrým králem Šalamounem a překrásnou královnou Sibylou se odehrává na monstrózní, ale víceúčelové scéně Daniela Dvořáka. Ta sestává z několika velkých bloků, které se díky neutrální barvě a projekcím snadno proměňují v město, palác nebo zelenou zahradu. Budí dojem vzdáleného orientálního města jako z pohádek Tisíce a jedné noci, přestože děj je zasazen do židovského Jeruzalému. I takové detaily, jako písek nebo nasvícení v teplých odstínech pomáhají budovat atmosféru horkého, dusivého pouštního prostředí, v němž snadno vzplanou vášně.
Kostýmy odpovídají době, do níž je příběh zasazen, jsou půvabné a nápadité. Jejich autor Josef Jelínek dbá na nejmenší detaily, takže například pláště kněží jsou zdobeny židovskými symboly nebo tabulkami desatera. Pohanka Sibyla a její družina působí na jeruzalémském dvoře exoticky a v šatech, které toho víc odhalují, než skrývají, nesmírně dráždivě. Není se co divit, že když královna ze Sáby poletuje po scéně polonahá, dává jí Šalamoun přednost před svými zahalenými manželkami.
Hudba Mira Procházky je melodická, ozývají se v ní vzdálené orientální rytmy i šum velkých tržišť. Jednotlivé motivy na sebe navazují a plynule v sebe přecházejí, takže budí dojem jednolitosti. Jemné melodie milostných duetů jsou střídány drsnějšími obrazy bojů a utrpení, něžná ženská sóla přechází v bojové mužské písně. Jediným problémem je, že muzikálu schází výraznější hit. Jednotlivé písně jsou si v melodiích tak podobné, že se snadno zamění a nevystupuje z nich ani jedna výraznější zapamatovatelná melodie.
Texty se drží v průměru. Dobře sedí do hudby, jsou zpěvné a dobře komentují probíhající dění, což je vzhledem k minimu mluvených pasáží důležité. Čas od času se sice nevyhnou rýmovým klišé a otřepaným frázím, ale ty naštěstí moc netahají za uší. Jen ve sborových pasážích je jim někdy špatně rozumět, což je spíše technický problém divadla než písní samotných.
Zásadní slabinou muzikálu je faktická absence příběhu, a to především v druhé půlce. Motiv velkého milostného příběhu krále Šalamouna a královny ze Sáby je dobře rozvinut v první půli, ale s jejím koncem se vyčerpává a druhé jednání působí poněkud nesourodě, protože mu chybí jednotná příběhová linie. Má svou vnitřní logiku a docela dobře funguje, přesto se divák neubrání dojmu, že mu něco málo chybí.
Romantická láska obou vládců je protkána Sibylinými vizemi budoucnosti. Jako z jiného světa působí její proroctví o ženách v dnešní době, které je názorně předvedeno pomocí moderních kostýmů a reálií. V první moment je to poměrně šok, který však vzbuzuje spíše úsměv než nelibost. Další vize už svá samostatná čísla nemají a jsou součástí Sibyliných výstupů.
Přes absenci jednotícího prvku příběhu však představení drží pohromadě, a to především díky precizní režii Radka Balaše, který si hraje s každým detailem a dokáže systematicky budovat atmosféru. Výborně působí davové scény stejně jako intimní chvilky zamilované dvojice a Balaš si pro každou scénu dokáže najít téma, o němž ji hrát.
Herecké a pěvecké výkony jsou velmi vyrovnané. Na jevišti asi nejvíce vyniká Daniel Hůlka pro svou mohutnou postavu i sytou barvu hlasu a bezchybný zpěv. Jeho herectví je o něco slabší, ale díky vedení schopného režiséra se s ním popasoval na výbornou a dá se říct, že scénu perfektně ovládá jako skutečný král. Partnerkou je mu Eliška Ochmanová, která vedle něj působí poměrně drobně, hraje ale velmi civilně a zpívá čistě. V milostných duetech jim to ladí a dokážou na sebe reagovat i jako herečtí partneři.
Z ostatních rolí je třeba vyzdvihnout především Vandu Károlyi a Karolínu Gudasovou v rolích rozhádaných žen přoucích se o jedno dítě, což je jeden z emočně nejnabitějších momentů muzikálu, a Zbyňka Frice jako nešťastně zamilovaného písaře Baltora, který svou paní věrně provází při všech jejích útrapách.
Výbornou práci odvádí pěvecká a taneční company a to především při dokonale sehraných davových scénách a při tanečních výstupech. Pochválit je třeba skutečnost, že Balaš company využívá jen tam, kde je jí nezbytně potřeba, a nemá potřebu s ní neustále zaplňovat jeviště, jen aby nezůstalo prázdné.
Přes všechny výtky je Sibyla, královna ze Sáby příjemnou podívanou plnou melodických písní, nádherných kostýmů a dobrých hereckých výkonů, které jsou ještě podtrženy precizní režií Radka Balaše.
Žádné komentáře:
Okomentovat