Lola je čerstvě sedmnáctiletá středoškolačka, jejíž styl by se dal nazvat lehce nestandardním, ne-li rovnou ujetým. Alespoň většina jejích spolužáků má nejspíš pocit, že Lola je tak trochu mimo. Její životní vášní jsou totiž převleky všeho druhu a jejím předsevzetím nevyjít si ani v jednom oblečení dvakrát. To, co na sebe navléká, tak občas působí lehce ujetě. Ona sama to však považuje za svůj životní styl a co je komu jinému potom.
Zdálo by se, že Lola, celým jménem Dolores Nolanová (jak ji však nikdo nesmí nazvat), má všechno, co si dívka v jejím věku může psát. Je spokojená sama se sebou, má úžasné, i když trochu přehnaně starostlivé rodiče a hlavně dokonalého kluka, který hraje v rockové kapele a desítky děvčat při pohledu na něj otírají slinu z koutku úst. A pochopitelně, že dívka je spokojená. Jediné, na co si může stěžovat, jsou její otcové (ano, čtete dobře, Lolini rodiče jsou gayové), kterým se její vztah s Maxem ani trochu nezamlouvá. Zdá se jim, že pro jejich dceru je trochu starý. Ve skutečnosti je mu dvaadvacet, což není zas tak markantní věkový rozdíl, Lolini otcové však mají pocit, že mladík je někde trochu jinde než jejich nedospělá dcerka. Na jádro konfliktů je tak zaděláno.
Poklidný běh domácnosti Nolanových však má být brzy narušen a Lolina duševní vyrovnanost se rozpadá. Do města se totiž vrátí Bellovi. San Francisco je tak obrovské, že by na ně vůbec nemusela narazit. Kdyby to ovšem nebyli jejich sousedi a ona neměla jisté nevyřešené vztahy s jedním z Bellovic dětí - Cricketem. Lola rozhodně nemohla předpokládat, že by se za dva roky, kdy byl pryč z jejího života, změnil k lepšímu, a je překvapená, jak moc s ní tohle zjištění zamává. Teď je šťastně zadaná, staré city se však derou zpět na povrch. Jak tohle může dopadnout?
Stephanie Perkinsová vyniká úžasným talentem vdechnout svým postavám život. Nejsou to jen plastové figurky, jimiž někdo manipuluje, ale samostatné a svérázné osobnosti, které prožívají složité city a cítí se ztracení ve vlastních pocitech. Čtenář tak prožívá s nimi jejich vzestupy i pády. Pocity štěstí i hlubiny deprese. A ani na moment se nenudí.
Lola je příjemně praštěná. Chová se trochu jako dítě, ale chce, aby ji celý svět považoval za dospělou. Ve své snaze vyhovět všem to občas trochu přehání a místy tápe, než zase nalezne pevnou zem pod nohama. Je náladová, má vlastní hlavu, ale především je sama sebou. Ujetá americká teenagerka, která to v životě nemá tak lehké, jak by se na první pohled mohlo zdát.
V knize se objeví i některé starší postavy - čtenáři se znovu setkají s oblíbenou Annou a St. Clairem. Mají tady roli spíše okrajovou, ale přesto je příjemné se dozvědět, jak si jejich vztah vede, a že to, co tak nadějně začalo v Polibku pro Annu, s úspěchem pokračuje. :) A co musím autorce jednoznačně přičíst k dobru, je fakt, že její postavy nesplývají. Lola není Anna. Ano, v některých věcech si jsou podobné. Především v tom, jak jsou obě typicky americké. Každá z nich je však samostatná výrazná osobnost a nikdo by si je rozhodně nemohl splést.
Výhodou Loly je, že tentokrát je překlad pokud to jde spisovný. Nějaký ten hovorový výraz se vloudí, ale jenom v přímé řeči, takže kniha se lépe čte a člověk neprotáčí oči nad przněním češtiny. Na druhou stranu, tahle nespisovnost se mi v Anně vlastně líbila. Místy mě sice trochu rušila, někdy dokonce praštila do očí, ale stačilo si zvyknout. Lola je v tomhle jiná. Neubírá jí to na čtivosti ani kvalitě, jen se prostě liší.
Pokud mám volit mezi Lolou a Annou, Anna u mě o nepatrný kousek vede. Asi je to hlavně evropským prostředím, v němž se příběh odehrává. Paříž je moje srdcová záležitost. Lola je však stejně čtivá, stejně zábavná a stejně romantická. A San Francisco je jedno z nejkrásnějších amerických měst, které, doufám, jednou navštívím.
Žádné komentáře:
Okomentovat