O Židech se obvykle píše v souvislosti s holocaustem a stylizují se do pozice obětí. Co se však stane, když z nich pro změnu uděláte agresory? Právě to dělá současná americká autorka Susan Abulhawa, která se ve svém nejnovějším románu věnuje postavení Palestinců v pásmu Gazy a jejich dennímu boji o přežití.
Každá válka je krutá a nejvíc na ni doplácejí nevinní civilisté. Poté, co Židé prožili hrůzy druhé světové války a vyhlásili vlastní nezávislý stát, očekávali byste, že si budou přát především klid a mír. Místo toho se stali z utlačovaných utlačovateli a zásadním způsobem zasáhli do životů Palestinců, kteří jim nijak neubližovali, pouze si žili vlastní životy v pásmu Gazy. Nikdo nemůže čekat, že nechají nesmyslný útok bez odezvy. Akce vyvolává reakci v podobě odvety a nekonečný problém je na světě.
Modrá mezi nebem a vodou líčí osudy několika generací jedné palestinské rodiny. Na počátku stála manželem opuštěná matka schopná rozmlouvat s džinem Sulejmánem, na konci rozvětvená rodina čítající několik desítek členů, jejichž životní cesty směřují na mnoho různých míst. Vždycky znovu se však propletou v Gaze, která je pro ně zároveň vězením i svobodou. Jen tady totiž mohou být se svými blízkými a užívat si pocitu sounáležitosti, jen tady mají pocit, že jsou na místě, kde být mají. Byť odsud neexistuje cesta ven.
Autorka zcela otevřeně kritizuje chování Izraelců vůči Palestincům v Gaze a popisuje zvěrstva, jichž se na zdejších obyvatelích dopouštějí. Její kritika však sahá mnohem dál, než k tomuto konkrétnímu konfliktu. Zamýšlí se všeobecně nad chováním "západního" světa vůči muslimům a příslušníkům jiných kulturních etnik a odsuzuje rasové předsudky. Její vidění světa je nesmírně kruté, vhání slzy do očí a nutí k zamyšlení. Jasně se zde totiž ukazuje, že svět není černobílý, každá mince má svůj rub i líc a je třeba problémy nahlížet z více úhlů.
Román se věnuje životům obyčejných lidí. Na pozadí historických událostí jsou popisovány hrůzy izraelsko-palestinského konfliktu a čtenáři se chce křičet rozhořčením, že něco tak strašného se přeci v našem civilizovaném světě vůbec nemůže dít. Opak je pravdou. Autorka navíc velmi citlivě popisuje muslimskou kulturu a tradice a ukazuje názorové střety s evro-americkou civilizací, která není schopná toto jiné vnímání světa pochopit.
Kniha je prodchnuta jistou dávkou mysticismu a nadpřirozena, které však vyplývá z povahy příběhu a kultury, o níž vypráví, a proto nijak neruší. Vedle pasáží plných neskutečné krutosti se nacházejí poetická místa popisující kupříkladu tanec rukou dvou zamilovaných bytostí. Realita se střetává s nadpřirozenem a surovost, s níž je příběh napsán, je ve své podstatě velmi poetická.
Modrá mezi nebem a vodou je příběhem nesmírně krutým, plným utrpení a beznaděje, který vás zdrtí, ale zároveň vás přiměje se zamyslet nad tím, jak se chováme k lidem z cizího kulturního prostředí, jak moc nebo naopak málo jsme vůči nim vnímaví. Nejedná se o veselé čtení, spíše naopak, ale jde o příběh lidské houževnatosti, víry a touhy po štěstí. A o naději, která vždy umírá až poslední.
Žádné komentáře:
Okomentovat