Co nás vlastně tak moc odlišuje od zvířat? Umění mluvit? Přemýšlet? Nebo pouze naše schopnost zabíjet bez sebemenšího důvodu?
Abú Hassan a jeho žena se s láskou starají o olivové plantáže a majetek, který jejich rodina obhospodařuje po celé generace. Jejich syn Hassan je ale o své dědictví připraven. Píše se rok 1948 a místo každoroční sklizně musí všichni obyvatelé Ajn Hódu svou zem opustit. Neudělali nic špatného. Jedinou jejich chybou byla přílišná vřelost vůči Židům, kteří se zničeni hrůzami války a holocaustu, vracejí na území Palestiny. Židům ale nestačí žít v mírů vedle Arabů, chtějí si utvořit vlastní stát, do něhož původní obyvatelé jaksi nezapadají. A tak beze špetky lítosti či soucitu vyhání Palestince z jejich domovů do utečeneckého tábora v Dženínu.
Ámál, vnučka Abú Hassana přichází na svět až v Dženínu. A i když nikdy neokusila chuť svobody, stejně jako všichni ostatní doufá, že jí bude její domov navrácen. S každým dalším dnem je ale tato naděje čím dál menší a několik desetiletí dlouhá izraelsko-palestinská válka se stává také rodinnou záležitostí. Na opačnou stranu barikád jsou totiž postaveny bratři malé Ámál.
Historii píší vítězové, a je tedy jasné, že díky svojí vojenské přesile mohl Izrael manipulovat s názory nás všech. Většina lidí považovala Araby za ty zlé pouze díky článkům, které se daly najít v novinách. Ale skutečná pravda bývá mnohdy ukrytá. Protože hrůzy, které si museli prožít obyčejní lidé, jsou naprosto šokující.
Přiznám se, že mě nikdy nepřestane překvapovat, co vše dokáže udělat člověk člověku. A hlavně kvůli čemu? Kvůli pocitu ohrožení? Při čtení řádek od Susan Abulhawaové můžeme vidět arabský život. Jejich obrovskou lásku k vlastní rodině a víru, že vše dobře skončí. Obyvatelé Ajn Hódu přišli o vše, kromě své víry, a bylo jim to vzato lidmi, kteří si to samé prožili před pár lety. Přesto v chování Izraelců nevidíte jedinou známku lítosti.
Je hrozně těžké popsat vám nádheru této knížky. Jak praví přebal knihy, je to příběh, který je potřeba vyprávět a který by měl být čten. Jsem strašně ráda, že se někdo odhodlal podat tento konflikt zase z druhé strany, protože i mě tato kniha dokázala pomoct objasnit si několik věcí. Každý člověk by si měl uvědomit, že není důležité, k jaké menšině patří nebo jak nazývá svého boha. Všichni jsem v jádru stejní. Jitra v Dženínu patří mezi skvělé knížky, která vás donutí zamyslet se nad vašimi názory a možná je také trošku pozměnit. Je to kniha, která líčí surovou realitu, která se dodnes odehrává, a svět před ní stále zavírá oči. Budete nad ní přemýšlet, a to je přesně to, k čemu by vás dobrá kniha měla dovést.
Žádné komentáře:
Okomentovat