Divoké skotské pobřeží v zimě může být nesmírně inspirativní. Zvlášť když se chystáte psát historický román popisující jakobitské povstání z roku 1708. Pak už jen stačí provést podrobné archivní průzkumy, obklopit se těmi správnými lidmi a najít pohodlné místo na psaní a práce na vaší nové knize může odstartovat...
Carrie je úspěšná spisovatelka historických románů s uzavřenou smlouvou na ten příští. Bohužel však není schopná s psaním příliš pokročit. Vybrala si zajímavou osobnost i prostředí, jejímu příběhu však jako by chyběl život. A pak stačí málo, náhodná cesta po pobřežní silnici kolem hradu Slains, a Carrie se dostává zcela nečekané inspirace. Rozhodne se pronajmout si domek v nedalekém městečku, aby nápady, které se jí rodí v hlavě, nepřišly nazmar. A velmi záhy vzniká pod jejími prsty na klávesnici postava Sofie. I když... Je to vážně jenom výplod její fantazie?
Sofie je mladičká dívka, která v dětství přišla o rodiče a po smrti strýce se ocitla úplně sama. Naštěstí má vzdálenou příbuznou, která je ochotná se jí ujmout. Sofie tedy přijíždí na hrad Slains k hrabatům z Errolu, aby zde dělala společnost hraběnce a byť nepřímo se zapojila do klíčícího jakobitského povstání. Píše se totiž rok 1708 a právoplatný král Jakub III. Stuart se chystá k návratu na anglický trůn.
Autorka vypráví svůj příběh ve dvou dějových liniích. Ta první je Carrieina současnost, ta druhá potom příběh Sofie odehrávající se na počátku 18. století. Dalo by se říci, že se jedná o jakýsi román v románě, protože Sofie je hlavní hrdinkou Carrieiny knihy. Tato druhá, historická linie je obsáhlejší a poměrně podrobně popisuje skotskou historii, řada zajímavých informací k témuž tématu však zazní i v linii vyprávěné přímo Carrie.
Mezi oběma rovinami není těžké rozlišovat, protože pasáže z románu jsou vyprávěny s pohledu Sofie ovšem ve třetí osobě, kdežto Carrie mluví sama za sebe v ich formě. Málokdy navíc dochází k nějakým prudkým skokům v ději. Autorka zpravidla nechá naplno doznít celou epizodu života jedné ze svých hrdinek a teprve poté se vrátí k druhé.
Děj plyne kupředu svižně, v některých momentech se možná stává lehce předvidatelným, ale to nijak neumenšuje celkový zážitek ze čtení. Větší sympatie budí Sofie, a to zejména pro svůj nelehký životní úděl, Carrie je však jako spisovatelka sympatická a čtenář navíc nesmí zapomínat, že je to právě ona, kdo postavám ze Sofiiny příběhové roviny vdechl život.
Zimní moře není klasickým historickým románem, jedná se spíše o romanci odehrávající se ve dvou časových rovinách. Autorka si velmi podrobně prostudovala dobové reálie, takže veškeré dění v románu je historicky podloženo. Výjimku tvoří postavy, které si sama stvořila a k jejichž autorství se otevřeně přiznává. Nejedná se o nijak náročné čtení, spíše o milou oddechovku, která dokáže bezpečně vykouzlit úsměv na rtech.
Žádné komentáře:
Okomentovat