Tajemná záře nad VILOU

Autor: Philip Ridley

Překlad: Jan Hanzl

Premiéra: 20. října 2016 (derniéra listopad 2018)

Uvádění: Vila Štvanice

Režie: Martina Schlegelová

Obsazení

Mae Fistová - Elizaveta Maximová

Jill - Hedvika Řezáčová

Olie - Richard Fiala

Délka představení: 2 h

Když chcete pořádně bydlet, obvykle vás to něco stojí. Zvlášť když si pořídíte starší domek a částky na jeho renovaci se šplhají do horentních výšin. Pokud ale budete mít štěstí, možná se vám dostane unikátní nabídky. Mae Fistová totiž nabízí Domy snů. Mezi tisíci zájemců najde pár, který ideálně odpovídá její plánům, a následně mu zdarma poskytne vybydlený dům. Má to jedinou podmínku - noví majitelé musí nemovitost společnými silami zrenovovat. A jak to udělají, je čistě na nich...

Divadlo Letí si vzalo jako podklad pro svou další inscenaci text současného britského dramatika Philipa Ridleyho a výrazně ho upravilo. Hra je podstatně zkrácena a pozměněna, takže se do ní mnohem více promítá současná situace u nás a problémy, s nimiž se aktuálně potýkáme. Kupříkladu přibyla zcela nová rovina týkající se přílivu uprchlíků do Evropy. Stěžejním tématem však zůstává zlo a jeho různé podoby a banalita. V čem všem se vlastně zlo skrývá, jak se proti němu bránit a jde to vůbec? Jak nepodlehnout jeho vábivému svádění, když vám nabízí splnění všech vašich dávných snů?

Jill a Olie jsou normální mladý pár, kterému se však právě nevede. Bydlí na příšerném sídlišti, z nějž čiší beznaděj, a snaží se polepšit si. Když jim proto dorazí dopis od tajemné Mae Fistové, nechtějí mu tak úplně věřit. Přesto se rozhodnou na navrženou schůzku do starého domu vypravit a uzavřít smlouvu, která jej pro ně změní v dům snů. Rekonstrukce sice bude něco stát, ale oni jsou šikovní a určitě si poradí. A to ještě netuší, jak snadné se může ukázat renovovat...

Za scénu slouží prostor Vily na Štvanici, která díky své vybydlenosti evokuje dům, jenž přímo volá po rekonstrukci. Herci využívají jen minimální množství dekorací a rekvizit a postupně, jak probíhá rekonstrukce, je nové prostředí dotvářeno projekcemi. Velmi úsporně, minimalisticky a bez zbytečných přestaveb se tak divák ocitá v kuchyni, obýváku nebo zahradě. Stejně jednoduché jsou i kostýmy evokující v případě ústředního páru civilní styl oblékání obyčejných lidí.

Jill a Olie jsou prezentováni jako normální lidé, kdokoliv z nás, což v sobě skrývá jistou děsivost. Zvlášť v souvislosti s dějem hry. Hedvika Řezáčová i Richard Fiala hrají nesmírně přirozeně a skutečně v divácích vyvolávají pocit normálního páru, který se snaží získat trochu štěstí. Jejich chování působí velmi banálně a herectví je místy možná až moc psychologické. Zvlášť když se představení přehoupne přes jistý bod zlomu a chování hrdinů najednou úplně nedává smysl. Na jednu stranu je tu psychologicky vybudovaná postava, na straně druhé totální psychopat a divák se musí rozhodnout, co z toho zvolí. Jejich jednání nicméně vyvolává určitý pocit odcizení a odtržení od reality, který k až absurdní zápletce docela sedí. Trochu abstraktnější pojetí by však možná postavám slušelo trochu víc.

Kapitolou sama pro sebe je Mae Fistová, která už svým jménem naznačuje, co se od ní dá čekat. Uhlazená majitelka realitní kanceláře, dobrotivá stařenka, která rozdává domy, i nevinný uprchlík toužící po lepším životě. To všechno a ještě něco navíc jsou její podoby. Elizaveta Maximová dokonale přechází mezi jednotlivými polohami a umně je od sebe odlišuje, ale zároveň je drží pohromadě, takže vzniká kýžený efekt jediné osoby v mnoha podobách. Stačí tón hlasu, gesta nebo trocha přecházení po místnosti, aby si člověka uvědomil, že něco není, jak má být a začal v Mae hledat to, co se skrývá pod povrchem.

Tajemná záře nad VILOU reaguje na současnou společenskou situaci a zároveň se zabývá věčným problémem proměnlivosti zla, jež se dovede výborně maskovat. Tvůrci se rozhodli pro výrazné textové úpravy, které však původní ráz hry nijak nenarušují a spíše jen umocňují celkový dojem. Svým způsobem se jedná o hororovou inscenaci, ovšem ne proto, že byste se třásli strachem na sedačkách, ale spíše kvůli dojmu, který ve vás vyvolává. Tajemná záře nad VILOU rozhodně nabízí řadu témat k zamyšlení a její nastudování navíc jistě osloví velkou skupinu diváků.