Amy Snowová nemá na světě vůbec nikoho. Od chvíle, co ji jako nemluvně nalezli nahou a promrzlou ve sněhu, vyrůstala na panském sídle Hatville Court pod ochranou dcery zdejších majitelů Aurelie. Dívka sice musela snášet řadu ústrků a ponižování, přesto tyto roky považuje na nejšťastnější ve svém životě. Aurelia však zemře a Amy je nemilosrdně vyhnána z domu, aby se o sebe postarala sama. Bez přítelkyně a bez prostředků se vydává na strastiplnou pouť, která jí má pomoci najít sama sebe a třeba i životní štěstí.
Amy nikdy nic neměla, netuší, kdo jsou její rodiče, a její jedinou radostí je přátelství s Aurelií. I přes osmiletý věkový rozdíl jsou si dívky velmi blízké, tráví spolu veškerý možný čas a vymýšlí si stále nové zábavy. Tato idylka bohužel netrvá dlouho, protože vážně nemocná Aurelia pomalu umírá a nad životem Amy se začínají stahovat temná mračna. Jen den po pohřbu přítelkyně je nemilosrdně vykázána z domu, aby se dál protloukala světem, jak dokáže. Naštěstí Aurelia o nevraživosti svých rodičů vůči Amy věděla a rozhodla se proto o dívku postarat. V dopise, který zanechá u svého přítele, posílá Amy na cestu napříč Anglií, díky níž se dívka může naučit něco o sobě a zároveň odhalit tajemství, které její přítelkyně pečlivě skrývala.
Amy je ze svého úkolu zpočátku nadšená, protože díky němu má pocit, že Aurelia je stále nablízku. Jak však její putování pokračuje, začíná ji pomalu vyčerpávat, jelikož zasahuje do jejího života a významně ho mění. Amy touží zařídit se po svém, ne jen slepě následovat příkazy mrtvé přítelkyně. Cítí však, že není volná a že kdyby se vzepřela Aureliinu přání, bude nešťastná. Poslušně proto pokračuje ve své cestě a doufá, že se jednou dostane až na její konec.
Kniha je rozdělena do čtyř částí, z nichž každá popisuje jeden úsek Amyina cestování po Anglii. První část románu je navíc doplněna o podrobný popis života na Hatville Courtu před Aureliinou smrtí. Amy vypráví o své přítelkyni a jejich vzájemném láskyplném soužití, kterému dívčini rodiče nepřáli. Před čtenáři se tak plasticky zobrazuje dívčí přátelství a téměř sesterský vztah, který působí možná poněkud idealisticky, ale do knihy docela dobře zapadá.
Příběh je vyprávěn z pohledu Amy, výjimkou jsou pouze prolog a epilog. Amyino líčení jejího všedního života na cestách za splněním Aureliina posledního přání je navíc prokládáno dopisy právě od mrtvé Aurelie, které napsala v minulosti a nyní je své přítelkyni prostřednictvím známých předává jako nápovědy k dalšímu putování. Protože je příběh napsán v ich-formě, čtenář všechno vnímá pouze úzkou perspektivou Amy. Její chování je místy překvapivé, místy nelogické, stejně tak celá dějová linka působí občas trochu moc idylicky a nepravděpodobně. V rámci žánru se to však dá snést.
Dalo by se říci, že Jdi za štěstím má nakročeno k bildungsrománu, tedy žánru, v němž hrdina přes nepřízeň osudu postupně dospívá a my jej sledujeme od prvních krůčků až do dospělosti. Amy skutečně prodělá značný vývojový oblouk, protože na počátku je to nesmělá zakřiknutá osoba bez špetičky sebevědomí a na konci žena, která se nebojí jít za svými sny.
Jdi za štěstím není klasickou červenou knihovnou, je to spíše příběh s prvky romantiky zasazený do historických kulis, kterému nechybí ani dobrodružná dějová linka. Občas působí lehce překombinovaně, jako by autorka chtěla obsáhnout příliš mnoho témat a nebyla schopná se rozhodnout pro jedno ústřední, přesto se dá v ději poměrně snadno zorientovat. Příběh plynule ubíhá od začátku do konce a přestože má svoje mouchy, rozhodně se jedná o oddechové čtení, které pohladí po duši.
Žádné komentáře:
Okomentovat