"Pohádka je jako raneček moudrosti, který nám tu zanechali dávní předkové, abychom si ho vzali na vandr světem a věděli, jak se rozhodovat na rozcestích. Kudy jít a kudy se nevydávat. Pohádka věří, a dokonce přikazuje, že dobro má být pochváleno a zlo potrestáno. Jenže lidský život je krátký a boží mlýny melou tak pomalu, že se takové spravedlnosti málokdy dočkáme. Ale pohádka to všechno stihne. V tom spočívá její blahodárnost."
Na pohádky není člověk nikdy moc starý, za tím si stojím. Nezáleží na tom, jestli jste děti, které se čtením teprve začínají nebo ostřílení matadoři, jimž už rukou prošel nejeden literární kousek. K pohádkám se všichni rádi vracíme především proto, že jsou nesmírně pozitivní. Každý ví, jak to skončí - že dobro nakonec zvítězí a zlo bude potrestáno. A protože v životě je šťastných konců pomálu, je příjemné se aspoň na chvíli ponořit do světa, v němž nic nemůže skončit špatně a hrdinové dostanou přesně to, co si zaslouží.
Na jednom statku žije tatínek s maminkou a třemi syny - Janem, Pepou a Matějem. Z malých potřeštěných kluků vyrostou statní mládenci a je na čase, aby si našli nevěsty. Ovšem vyvstává otázka, jestli je vůbec bude nějaká dívka chtít, mají totiž sem tam nějakou tu špatnou vlastnost. Jan co kam položí, tam to nechá, jednoduše si nehlídá svoje věci a pak se diví, že nemůže nic najít. Pepa je do všeho hr, nemá trpělivost a jakmile něco nejde po jeho, rovnou se vzdá. A Matěj je hlavou v oblacích, rád se oddává snění a na rozhodování ho moc neužije. A teď mi povězte, kdo by si někoho z nich vzal?
Jsme ale v pohádce, takže naši mládenci rozhodně nemůžou zůstat na ocet. Naštěstí tady máme tři hrdinky, které tak trochu potřebují zachránit. Ať žijeme v sebeemancipovanější době, žena si může dovolit být občas křehkou květinkou, která touží po ochraně. A v takovém případě přijde odvážný mladík vhod. I když je třeba trochu nemehlo nebo zapomíná, kam co dal.
Zdeněk Svěrák spojil tři známé pohádky do jediné a vytvořil k nim rámec, aby mohly jako celek fungovat. Tak tu máme O Šípkové Růžence, O Červené Karkulce a O dvanácti měsíčkách. Každý ty pohádky známe, už jsme je mnohokrát slyšeli, maminky nám je vyprávěly před spaním a když jsme pak trochu zestárli, listovali jsme si stránkami pohádkových knížek sami. Ale přesto, že jsme s pohádkovým světem dobře obeznámeni, nás pořád může něco překvapit. Třeba právě spojení třech příběhů v jediný.
Kniha vznikla podle úspěšné filmové pohádky Tři bratři a je její milou připomínkou. Krom příběhu tu čtenář narazí i na texty písniček, které ve filmu zpívají, a může si je tak připomenout. Já osobně si při čtení skutečně prozpěvovala, protože melodie mi uvízly v hlavě. Možná by stálo za úvahu pustit si ke čtení soundtrack a oživit si tak film ještě víc.
Co knížku zatraktivňuje, jsou ilustrace Václava Šlajcha. Vzhledem k tomu, že Zdeněk Svěrák, jak o sobě sám prohlásil, je malířem prachmizerným, musel se najít někdo, kdo by pohádkovou atmosféru dokázal vystihnout svým štětcem. V tomto případě se to rozhodně povedlo. Obrázky jsou dvojího druhu - buď velké barevné ilustrace přes celou stránku či dvoustránku, nebo malé černobílé kresbičky. Obojí krásně ilustruje aktuální dění v příběhu a v dětech i dospělých probudí představivost.
Knížka Tři bratři je přesně tím, co dnešní děti potřebují - milým pohádkovým příběhem, který vykouzlí úsměv na tváři a dá vám víru, že život může být krásný, pokud se o to aspoň trochu zasloužíme. Pokud se vám líbil film, je tahle kniha jeho skvělým připomenutím, pokud jste ho neviděli, přesto můžete po pohádce sáhnout a přečíst si známé příběhy trochu jinak. Protože jak už jsem jednou řekla, na pohádky není člověk nikdy příliš starý. Vždyť co je hezčího, než oddychnout si od všedních starostí a vrátit se do dětských let. Aspoň na chvíli. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat