Alena Mornštajnová - Hotýlek

Vítejte v malém, ospalém městečku, kde se každý zná z každým a službičky ze známosti nejsou ničím neobvyklým. Stranou hlavního ruchu, v lesích a polích stával kdysi zájezdní hostinec, který Leopold Mánes vlastníma rukama přebudoval v útulný hotýlek. Hosty sem láká na klid, kouzelnou přírodu, skvostnou kuchyni a především diskrétní jednání. V druhém patře se totiž nachází několik pokojíčků lásky, které jsou za pár korun k dispozici zamilovaným párečkům. Čas plyne a doba se mění, ale hotýlek jako by si žil svým vlastním životem stranou okolního světa. Bez ohledu na to, jak turbulentní je doba, v hotelu za městem zůstává všechno při starém... 

Václav měl na narození smůlu. Stalo se tak totiž v den, kdy byly vypáleny Lidice a aby těch smutných událostí nebylo málo, v tentýž den mu zabili otce. Z toho důvodu Václav celoživotně nesnáší svoje narozeniny. Jsou pro něj totiž symbolem nejrůznějších pohrom. Jeho život všeobecně je na neštěstí poměrně bohatý. Až by se chtělo říct, že ho k sobě přímo přivolává. Přesto postupně dospívá a hotýlek za městem pro něj přestává být pouze jakousi nehmotnou entitou spravovanou jeho dědou. Má totiž přijít den, kdy se správcovské funkce ujme on sám. I kdyby se mu do toho nakrásně nechtělo. 

Václavův příběh se odehrává v pohnuté době druhé poloviny dvacátého století. Hrdina se narodil v roce 1942, takže svobody si za svůj život moc neužil. Jako dítě nejprve prožil válku a hned po ní komunistický režim. Je přímým aktérem dějinných událostí a dalo by se říci, že je ideálním občanem socialistického státu. O nic se příliš nezajímá a na všechno kývne, jen když z toho bude mít výhody nebo mu to alespoň zajistí přežití. Ve své podstatě je Václav naprosto průměrným socialistickým občanem, který má jednoduše velmi pružnou páteř. V očích některých vlastně nemá žádnou. Nechává se totiž zlákat ke kontroverzním rozhodnutím, která jsou z jeho pohledu správná, ale okolí to mnohdy vidí jinak. 

Mornštajnová brilantně vystihla povahu doby, která lidi nutila lidově řečeno "držet hubu a krok". Představuje čtenářům obyčejného člověka, který pouze chtěl prožít klidný a spokojený život a musel tomu na oltář něco objevovat. Není disidentem ani přesvědčeným komunistou, je někde uprostřed v šedém průměru. Se socialistickou politikou vnitřně nesouhlasí, ale přesto se jí podvoluje. Svá špatná rozhodnutí si ospravedlňuje jejich nutností a nemožností volby. Často se rozhoduje špatně, ale v dobré víře, že tím pomůže svým nejbližším. Chtělo by se říci, že je to bezpáteřní tichošlápek kam vítr tam plášť. Pravda je však mnohem komplikovanější. 

Václav je bezpochyby hlavním hrdinou, na řadu událostí je však nahlíženo také optikou dalších postav. Ty mohou mít na věc jiný názor nebo zaujímat jiná stanoviska. Některé z nich jsou oběťmi režimu a neexistující spravedlnosti, jiní se stávají oběťmi svých vlastních rozhodnutí. Všichni však chtějí od života v podstatě totéž - přežít a zachovat si důstojnost. 

Vyprávění je napsáno ve třetí osobě, nicméně schází vševědoucí vypravěč. Události jsou vždycky líčeny prostřednictvím některé z postav. Většina se jich točí kolem Václava, každá z postav však jako by měla svůj vlastní mikropříběh, který jí dodává hloubku a napomáhá jejímu lepšímu pochopení. Autorka velmi precizně skládá slova vedle sebe do perfektně vybroušených vět, v nichž každá hláska má svůj význam, nic nepřebývá a nic nechybí. 

Hotýlek je vyprávěním o totalitní době, ve kterém se mísí řada různých pohledů. Vzniká díky tomu mnohovrstevnatý příběh plný živoucích postav s rozličným náhledem na život i komunistické zřízení. Tato mozaika dodává vyprávění jeho celistvost. Hotýlek je vlastně příběhem obyčejných lidí žijících ve složité době, kteří se s ní snažili popasovat, jak nejlépe uměli.