Revizor

Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol 

Překlad: Zdeněk Mahler 

Premiéra: 27. 4. 2019 

Uvádění: Divadlo ABC 

Režie: David Drábek 

Obsazení 

Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovskij, městský hejtman - Václav Kopta 

Anna Andrejevna, jeho žena - Pavla Tomicová 

Marja Antonovna, jeho dcera - Eva Leinweberová 

Luka Lukič Chlopov, školní inspektor - Jiří Panzner 

Amos Fjodorovič Ljapkin-Ťapkin, okresní soudce - Pavel Juřica 

Artěmij Filipovič Zemljanika, správce chudinského ústavu - Tomáš Milostný 

Ivan Kuzmič Špekin, poštmistr - Oldřich Vízner 

Petr Ivanovič Dobčinskij, občan - Viktor Dvořák 

Nastasja Filipovna Bobčinská, občanka - Evellyn Pacoláková 

Děržimorda, strážník / Abdulin, kupec - Zdeněk Vencl 

Ivan Alexandrovič Chlestakov, úředník z Petěrburgu - Tomáš Havlínek 

Osip, jeho sluha - Radim Kalvoda 

Nikolaj Vasiljeviš Hannibal - Maxim Mededa 

Dívka z ledu - Lucia Schubert 

Délka představení: 2 h 30 

Zapadlá ruská vesnice uprostřed ničeho, kde všichni svorně kradou a dobře to o sobě vědí, ale protože nikoho nezajímají, nemusí si dělat starosti. Navíc Rusko je země rozlehlá a jim podobných je všude kolem hromada. Tak proč právě k nim míří na kontrolu revizor? A ještě ke všemu incognito? Ať už je důvod jakýkoliv, rozhodně nemohou dovolit, aby jejich poklidné soužití něco narušovalo, tudíž všechno musí běžet jako čerstvě namazaný stroj. Jaká je realita, to se kontrolor nikdy nemusí dozvědět... 

Gogol napsal svou komedii Revizor už před téměř dvěma sty lety. Přesto zůstává stále aktuální a má co říct i současnému divákovi. Tím spíš, když si s ní režisér pohraje tím správným způsobem. V podání Davida Drábka se jedná o svižnou komedii, která si dělá legraci z dnešní společnosti, skoro by se chtělo říct, že ji paroduje. Kdyby předkládaný obrázek nebyl až děsivě pravdivý. 

Drábek text částečně proškrtal a upravil, stále to však zůstává starý známý Revizor. Inscenace však neakcentuje ani tak vychytralost Chlestakova ve srovnání s absolutní hloupostí všech okolo, jako spíše zkaženost celé společnosti, která je sebestředně zaměřená sama na sebe a vlastní prospěch. Ruská vesnice je zobrazována jako Koucourkov, kde na oko všechno funguje, ale jádro je pekelně prohnilé. Každý se tu stará jen o to, jak by se co nejvíce obohatil, korupce kvete ve velkém a nepohodlných lidí není těžké se zbavit. Vlastně je to denní praxe, nad níž všichni přivírají oči. Inscenace otevírá vedle zjevného tématu korupce také otázky rasové nesnášenlivosti, povrchnosti, přetvářky a sobectví. Všichni dobře vědí, že žijí v jakési iluzi a že pravda je nebezpečná. Dozvědět se ji můžete jenom pokud se postavíte pod jakýsi ikonostas, který vám nedovolí zalhat. Snad právě proto se mu však všechny postavy vyhýbají jako čert kříži. Dobře tuší, co by se mohly dozvědět. Drábek jasně poukazuje na vzdušné zámky, které si každý z nás staví, zároveň však demonstruje iluzornost našeho světa, které mlčky přizvukujeme, protože se nám nechce konfrontovat se s realitou. 

Výrazná je postava Hejtmana v podání Václava Kopty. Jedná se o vykutáleného čtveráka, který chce vždycky ze všeho vytřískat co nejvíc. Má rád pocit, že drží situaci pevně v rukou a že každého převeze. Natřásá se jako páv, vítězoslavně se pochechtává nebo si mne ruce a jednoznačně dává najevo, kdo je tady pán. Směle mu sekunduje Pavla Tomicová jako jeho žena, která bryskně střídá polohu trochu uťápnuté myšky bez názoru a dominantní matróny s vyhraněným vkusem. Ráda se nechává unášet vlastní marnivostí, v níž si přikládá větší význam, než jaký ve skutečnosti má. 

Chlestakov Tomáše Havlínka je spíše než vychytralý šibal přehnaně zjemnělý žvanil, který se rád poslouchá a dělá mu dobře obdiv. Působí jako bonviván i jako uražené děcko zároveň. Vlastně je to osůbka utápějící se v pocitu vlastní bezvýznamnosti, které nesmírně lichotí, může-li se na pár chvil ocitnout v centru pozornosti. Tyto okamžiky si pak maximálně vychutnává. Havlínkovu Chlestakovovi nicméně chybí pořádné charisma, díky němuž by dokázal publikum skutečně okouzlit. Jeho postava působí ve výsledku spíše tragicky, protože se zdá, že mu všichni naslouchají jenom kvůli vidině jeho vysokého postavení, nikoli kvůli jemu samému. 

Jednotliví vesničané jsou souborem více či méně směšných postaviček s řadou neřestí, které mají ve zvyku mluvit víc, než je zdrávo, a mimořádně se v tom vyžívat. Narazíte na agresivního alkoholika, psychopatického zoofila, úplatného podpantofláka i užvaněného zaláskovaného snílka. Drábek si pohrál s linkou Dobčinkého a Bobčinského a výrazně ji upravil. Udělal to však způsobem, který do inscenace dokonale pasuje a ještě víc podtrhuje tragičnost jednotlivých postav. 

Revizor v Divadle ABC je svižnou komedií o nešvarech naší doby. Gogolův text byl částečně aktualizován, všechna nosná témata v něm ovšem zůstala a objevují se i nějaká nová. V podstatě jde o dosti pokřivený obrázek naší doby a našeho sklonu podléhat dezinformacím a falešným zprávám. Jednotlivé postavy jsou vesměs tragické, ale tím získávají lidský rozměr, a nejedná se pouze o soustavu neživých postaviček. Stručně řečeno jde o inscenaci moderní a nesmírně zábavnou, která ukázkově představuje klasický text v moderním, ale přesto stále tradičním hávu.