Válka skončila, muži se vrátili zpátky domů a přichází čas na normální život. To však vůbec nemusí být snadné. Ženy získaly během války značnou míru samostatnosti, které se teď, když jsou jejich manželé zpět, nechtějí vzdát. A muži si pro změnu hodně vytrpěli na bojišti a někdy si nejsou jisti, jak existovat v normálním, bezpečném světě. O traumatech, která si přinesli s sebou, snad radši ani nemluvě. Pro společné soužití bude potřeba hodně dobré vůle. Ale co když ta schází?
Marie měla na rozdíl od mnoha jiných štěstí, protože její muž se vrátil z válečného zajetí nezraněn a bez šrámů na duši. Před válkou spolu však strávili jenom velmi málo času, protože Paul musel narukovat krátce po tom, co se mu narodila dvojčata. Teď se vrátil a má pocit, že svět by měl být stejný jako před válkou, tedy že on bude tím, kdo svírá otěže vlády nad domem i továrnou pevně v ruce. Marie však není stavěná na to, aby byla pouhou poslušnou hospodyňkou bez možnosti jakékoliv realizace. Dosud bezproblémový vztah dostává vážné trhliny.
Elizabeth odešla na statek do Pomořan a vzala tam s sebou i muže, do něhož je zamilovaná. Doufala, že daleko od svazujících konvencí městské společnosti se jí podaří jejich platonický vztah naplnit. Sebastian je však muž až přehnaně zásadový, který je sice vděčný, že dostal práci, ale zároveň je pro něj jeho zaměstnavatelka tabu, protože je vdaná za jiného muže. A on by se nikdy nezpronevěřil světským ani božským zákonům tím, že by ji sváděl k nevěře. To Kitty rozhodně podobné problémy řešit nemusí, protože za války ovdověla, a tudíž má naprostou svobodu k milostným pletkám. Vzhledem k tomu, že se pohybuje v prostředí nevázané bohémy, sem tam nějaký ten milenec se objeví. Nevypadá to však, že by v ní kterýkoliv z nich probudil hlubší city. A Kitty už v lásku vlastně ani nedoufá.
Závěrečný díl trilogie Panský dům se odehrává v první polovině dvacátých let. Je cítit, že doba se oproti předválečným letům hodně změnila, zejména pokud jde o postavení žen ve společnosti a jejich samostatnost. Přesto se stále ještě nedá hovořit o rovnoprávnosti, žena je pořád takřka majetkem svého manžela, nesmí disponovat žádným jměním, a je proto závislá na jeho libovůli. Což se dámám, které si za války vydobyly značnou samostatnost, ani trochu nelíbí.
Ani tentokrát autorka příliš neřeší kontext doby, do níž příběh zasadila, a dopouští se historických nepřesností. Stejně jako u předchozích dvou dílů ani tady jako by historie nehrála žádnou zvláštní roli a příběh by se mohl odehrávat fakticky kdykoliv. Žádná ze zápletek totiž není přímo svázána s konkrétní dobou, jde prostě o příběh o vztazích. O to víc zamrzí plochost postav, která sice není tak výrazná jako například v prvním díle, ale přesto se stále nedá mluvit o hluboce propracovaných charakterech. Jejich vývoj navíc působí velmi nevěrohodně, protože činí rozhodnutí jako lusknutím prstu, bez naznačení jakékoliv pozvolné změny nebo vnitřních úvah, které je k tomuto rozhodnutí dovedly.
Celý příběh působí velmi roztříštěně, a to zejména v první polovině knihy. Každá kapitola je jakoby samostatným celkem, v němž se něco málo stane, ale vzápětí děj přeskočí dál a předchozí dění na něj nemá žádný vliv. Navíc se v knize vyskytují různé dílčí epizody, které s hlavním příběhem vlastně nijak zvlášť nesouvisí a působí až násilně. Tak trochu deus ex machina, který pomůže vysekat postavy z problémů, aniž by se o to sebemíň zasloužily. Jiné dějové linky jsou pro změnu naznačeny, ale nikoliv hlouběji vysvětleny, takže ztrácejí potenciální zajímavost, kterou do příběhu vnesly.
Třetí díl byl asi nejčtivější z celé série, narazila jsem na nejmenší množství krkolomných vět a šroubovaných souvětí. Místy byl román dokonce velmi čtivý. Bohužel ani tady nedopadla redakce na výbornou, protože v knize je značné množství chyb a překlepů, které nejen že obtěžují, ale někdy vyloženě mění význam vět. Chápu, že korektury jsou časově i finančně náročné, ale u Euromedie se bohužel jejich nedostatečnost projevuje poslední dobou až příliš často.
Panský dům a jeho dědictví rozumně uzavírá dění předchozích dvou knih. Příběh se vyvíjí relativně smysluplně, a přestože je to pro mě pořád spíš červená knihovna než plnohodnotný historický román, čtení závěrečného dílu pro mě bylo v porovnání s předchozími dvěma nejmenším utrpením. Všeobecně bych sérii hodnotila jako průměr, který neurazí ani nenadchne. Jedná se o nenáročné čtení, u kterého není třeba přemýšlet a které ve vás po dočtení nic nezanechá. Ale pokud si chcete prostě jen u něčeho odpočinout, asi to není úplně špatná volba.
Žádné komentáře:
Okomentovat