Je za námi další měsíc a spolu s ním i nové krátké shrnutí toho předchozího. Květen pro mě byl poměrně náročný, navíc počasí se chovala jako na houpačce. Chvilku krásně, ale většinou dost ošklivo a zima. Sotva se však květen přelil do června, teploty výrazně poskočily a najednou se dají klidně nosit letní šaty. Z toho by se jeden vážně zbláznil. Tak doufejme, že v následujících dnech a týdnech budou teploty výrazně stabilnější a přátelštější.
Za květen to u mě byla sečtením absolutní bída. Zvládla jsem jenom pět knížek, což je na mě setsakra málo. Sice každá z nich měla aspoň čtyři sta stran, ale přesto jsem na tom se čtením byla dost bídně. Na vině je především skutečnost, že jsem měla celý měsíc dost akční především pokud jde o víkendy. A když přes týden chodíte do práce a o víkendu vždycky někde jste, čtení to úplně nepřeje. Nejprve jsem se podívala na pár dnů do Londýna, což bylo naprosto super, ale ke čtení jsem se tam skoro nedostala. Kdyby vás trochu víc zajímaly moje zážitky, tady najdete vlog z téhle dovolené. A v tomhle článku zase dávám nějaké tipy na cestu do britského hlavního města. Takřka hned po návratu mě čekal Svět knihy, na který chodím každoročně a tudíž jsem ho ani letos nemohla vynechat. I ten jsem vám zprostředkovala na videu i v článku. A další víkend se pro změnu konal Open House, což je akce, na kterou se také rok co rok vypravím. Letos jsem zvládla pět budov, více informací je ve videu nebo v článku. Pak už zbýval jenom jeden víkend a ten jsem zase strávila u našich, takže ze čtení zase nic moc nebylo. Když to tak vidím, divím se, že jsem přečetla aspoň těch pět knih. :D
V květnu okolnosti moc nepřály ani návštěvám divadla. Aspoň první půlka měsíce určitě ne. V posledním květnovém týdnu jsem se ale docela rozjela. Každopádně první představení, které jsem v květnu viděla a které pro mě bylo nezapomenutelným zážitkem, byli Bídníci na West Endu. Usoudily jsme totiž se ségrou, že když už jsme v Londýně, byla by věčná škoda nezajít tam na nějaký muzikál. Volba nakonec padla na Les Miserables a ani trochu toho nelituju. Všechny pěvecké i herecké výkony byly na špičkové úrovni, takže jsem se mohla na vlastní oči přesvědčit, že Britové muzikály dělat umí, a jsem si jistá, že to nebyl poslední kousek, který jsem na West Endu viděla. Zpátky v republice jsem se do divadla dostala až v druhé polovině měsíce. Nejdřív to bylo na muzikál Kapka medu pro Verunku, na který jsem vyhrála lístky. Jedná se o milou pohádku, u které se pobaví nejen děti, ale také dospělí, která navíc má lehce edukativní přesah. Potom jsem zavítala do Divadla v Dlouhé na představení Romeo, Julie a tma. Z téhle knihy jsem maturovala, takže jsem byla na divadelní zpracování hodně zvědavá. A musím říct, že dopadlo na výbornou. V tom samém týdnu jsem se vypravila také do O2 arény na představení Toruk. Jedná se o příběh inspirovaný filmem Avatar, který připravil soubor Cirque du Soleil. Není to show, u které by se vám tajil dech z akrobatických výkonů, ale je to vizuálně nejpůsobivější věc, jako jsem kdy viděla. No a měsíc jsem zakončila v Kalichu na jednom z posledních představení muzikálu Osmý světadíl. Vlastně jsem od toho nic moc nečekala a o to příjemněji jsem byla překvapená.
Pokud jde o knížky, květen jsem začínala knihou rozečtenou už v dubnu a sice prvním dílem série Kolo času s názvem Oko světa. Jedná se o klasickou epickou fantasy s velmi komplikovaným dějem a propracovaným světem, kterou jsem si nicméně užila. Následovala Slepá mapa, protože se snažím pomalu dohánět resty a tahle knížka mi leží doma už dlouho. Potom přišlo menší zklamání v podobě Zlodějů dýmu, kteří sice nebyli špatní, ale ani to nebyla žádná zvláštní bomba. Chuť jsem si spravila u Proudu času, knihy, o jejíž existenci jsem dlouho neměla ani ponětí. Ovšem příběhy o cestování časem, to je moje. No a jako poslední jsem se prokousala závěrečným dílem Panského domu pojmenovaným Panský dům a jeho dědictví. Žádná zvláštní bomba to nebyla, četla jsem výrazně lepší kousky.
Víc o tom, jak se mi co líbilo, si můžete přečíst v recenzích anebo pustit v novém videu. Tak se nezapomeňte podívat!
Žádné komentáře:
Okomentovat