Hudba: Tomáš Beran, Petr Kutheil, František Pytloun
Libreto: Jan a Alena Pixovi
Texty písní: Kristýna Pixová
Premiéra: 15. 9. 2012
Uvádění: Divadlo Hybernia
Režie: Jaroslav Hanuš
Obsazení
Hlas vypravěče - Stanislav Zindulka
Královna Kapeska - Martina Pártlová, Michaela Nosková, Gabriela Urbánková
Král Jiřík - Jiří Holub, Kamil Střihavka
Královna Zlatovláska - Eva Kleinová, Gabriela Urbánková
Princezna Verunka - Michaela Sejnová, Anna Julie Slováčková
Myslivec Jirka - Petr Strenáčik, David Gránský
Král Miroslav - Jiří Štědroň, Miroslav Hrabě
Popelka - Markéta Zehrerová
Princ Mirek - Miroslav Hrabě, David Gránský
Král Honza - Jiří Zonyga
Královna Marie - Barbora Rajnišová
Princ Honza - Felix Slováček jr., Petr Strenáčik
Bětka - Ivana Korolová, Michaela Sejnová, Kateřina Průšová
Katka - Genny Ciatti
Víla Lesanka - Michaela Nosková
Maxižvýk - Michal John
Čarodějnice - Markéta Zehrerová, Michaela Nosková
Vodník - Petr Macháček, Lukáš Randák
Vodnice - Klára Kočárková, Barbora Šampalíková
Vodníček - Mikuláš Matoušek, Filip Vlastník
Čert - Petr Urbánek, Patrik Plešinger
Délka představení: 2 h 30
V pohádkovém moři se nachází pohádkový ostrov a na něm tři království - Popelkov, Zlatovláskov a Honzovsko. Tak začíná pohádkový muzikál s lehce ekologickým přesahem Kapka medu pro Verunku. Děti se jeho prostřednictvím naučí něco o ochraně přírody a rodiče se pro změnu mohou pobavit narážkami třeba na aktuální politickou situaci. Muzikál totiž poskytuje poměrně štědrý prostor k autorským komentářům jednotlivých protagonistů.
Příběh bere do úvahy, co se stalo, když skončily známé pohádky Popelka, Zlatovláska a Hloupý Honza. Jak to bylo dál s jejich hrdiny a jestli žili skutečně šťastně až do smrti. V Popelkově usoudili, že šaty z oříšku a skleněné střevíčky jsou báječný vývozní artikl, takže začali s jejich výrobou. A protože se jim dařilo, brzo se průmysl rozrostl o nová odvětví jako strojírenství nebo hutnictví. V Honzovsku zase vsadili na zemědělskou výrobu a pustili se do pěstování všemožných plodin a chovu dobytka i dalších užitkových zvířat. A jelikož nároky na výnosy jsou čím dál větší, nezdráhají se používat nadupaná průmyslová hnojiva. Zlatovláskov je v porovnání s oběma zmíněnými královstvími sto let za opicemi, protože má jenom lesy plné zvěře, hub a divokých plodů. Pro své sousedy však má zásadní strategický význam, jelikož je hlavním dodavatelem dřeva. Tudíž by ho jak v Popelkově, tak v Honzovsku chtěli pro sebe. A k tomu vede snadná cesta - princ Mirek, syn Popelky, nebo princ Honza, syn Hloupého Honzy, si musí vzít dceru Zlatovlásky a Jiříka Verunku. Který z nich to bude? A co když se do boje o princezninu ruku zamíchá ještě myslivec Jirka, který sice nemá ani bohatství ani urozený původ, ale zato srdce na pravém místě?
Jako v každé správné pohádce ani tady to nebude úplně jednoduché a do cesty se našim hrdinům postaví řada překážek. A jednou z nich je královna Kapeska, mocná vládkyně přírodních sil ovládající veškerou přírodu na celém ostrově. Kapeska žije s lidmi v harmonii, dokud se chovají slušně k přírodnímu bohatství. Jakmile jej však začnou narušovat, vládkyně usoudí, že by je měla nějak potrestat. A vymyslí velmi důmyslný plán.
První půle muzikálu je věnována představování postav a královským námluvám, ta druhá má vyloženě ekologický přesah, protože se v ní pracuje s problematikou znečišťovaného životního prostředí. Tato část má mírně edukativní charakter, nenásilnou formou seznamuje děti s problémy, jimž v současnosti čelíme, a nabízí velmi primitivní, ale přesto svým způsobem účinná řešení.
Po hudební stránce je muzikál poměrně jednoduchý. Nedá se mluvit o nějaké výrazné prokomponovanosti, hudební linka se skládá spíše z jednoduchých, snadno zapamatovatelných motivů, z nichž některé se vracejí. Nejvýraznější je motiv spojený s královnou Kapeskou, který se několikrát opakuje, dost silná je také romantická linka. Převažují rychlejší melodie, baladický charakter má pouze několik čísel. Už z hudby je patrné, že se jedná o rodinnou show přístupnou divákům všech věkových kategorií, protože pro děti je hudba snadno uchopitelná a dostatečně melodická. Podobnou premisu následují i texty Kristýny Pixové, které jsou postavené na jednoduchých veršových schématech, ovšem přes lehkou banalitu jsou velmi zpěvné a příjemně se poslouchají.
Režie Jaroslava Hanuše je poměrně nevýrazná a pracuje spíše s povšechnou charakteristikou jednotlivých postav než s propracovaným komplexním uchopením. V tomto případě to však vnímám jako snahu přiblížit se dětskému divákovi a nezahltit ho složitostmi. V žádném případě se nepracuje s psychologií postav, ta fakticky neexistuje. Vzhledem k omezenému prostoru, který jednotlivé postavy v příběhu mají, je to však snadno pochopitelné. Na podrobně prokreslené charaktery jednoduše není místo. Celková lehká nekonzistentnost jednotlivých pojetí je pak možná režijním záměrem, možná však spíše volbou každého jednotlivého protagonisty, jak se svou postavou pracovat.
Královna Kapeska Gabriely Urbánkové je pěvecky vynikající, o herectví se nedá příliš mluvit, protože spočívá pouze v tom, že herečka vstane z trůnu, přejde do přední části jeviště, tam se projde sem tam a zase se vrátí. Zábavná je trojice nápadníků v podání Davida Gránského (myslivec Jirka), Felixe Slováčka jr. (princ Honza) a Miroslava Hraběte (princ Mirek), kteří se báječně doplňují. Velmi zapamatovatelný je především Mirek Miroslava Hraběte, který je představován jako přemoudřelý arogantní žvanil s nosem kapánek nahoru. Všechna slova protahuje a neodpustí si jistý snobský přízvuk, zároveň však dokáže ztvárnit až dětinskou uraženost. Verunka Michaely Sejnové je po všech stránkách roztomilá, ve svém projevu nepostrádá malou dávku naivity kombinovanou s mírnou potřeštěností. Poněkud iritující je král Jiřík Kamila Stříhavky, který působí jako karikatura sebe sama. Stříhavkův Jiřík je ustrašený podpantoflák, který si neumí stát za svým názorem, holedbá se sliby, ale při přímé konfrontaci radši před každým konfliktem uteče. Pochvalu si zaslouží taneční company, která hlavní protagonisty skvěle doplňuje a navíc výborně vystihuje konkrétní atmosféru každého zobrazovaného místa. Nejzajímavější je bezpochyby království Kapesky, kde tanečníci představují skřítky a další kouzelné bytosti a mají značnou volnost pohybu, která napomáhá charakterizovat právě tyto příšerky.
Kapka medu pro Verunku je úsměvnou pohádkou s edukativním přesahem, která dokáže pobavit děti i dospělé. Není na místě hledat v ní jakékoliv složitosti, jedná se primárně o roztomile naivní, předvidatelný příběh, který pohladí po duši a vykouzlí úsměv na rtech. A přestože hlavní cílovou skupinou jsou děti, zklamaní jistě nebudou ani jejich rodiče.
Žádné komentáře:
Okomentovat