Autor: Jan Otčenášek
Dramatizace: Štěpán Otčenášek, Hana Burešová
Premiéra: 2. 2. 2019
Uvádění: Divadlo v Dlouhé
Režie: Hana Burešová
Obsazení
Ester - Marie Poulová
Pavel - Pavel Neškudla
Rejsek - Miroslav Hanuš
Otec - Tomáš Turek
Matka - Marie Turková
Čepek - Martin Matejka
Vojta - Jan Meduna
Alena - Eva Hacurová
Sousedé, studenti a další postavy - Michaela Doležalová, Čeněk Koliáš
Délka představení: 1 h 30
Otčenáškova novela Romeo, Julie a tma zasazená do pohnuté doby heydrichiády je jedním z nejkrásnějších romantických příběhů, jaké jsem kdy četla. Na divadle se však tenhle příběh objevuje poměrně málo a v Praze ještě méně. V Divadle v Dlouhé se rozhodli tuto českou klasiku oživit a představit ji současnému divákovi nejen jako romantické drama dvou mladých lidí, ale především jako mrazivou výpověď o době, v níž si nikdo nemohl být jistý, jestli se dočká dalšího rána...
Pavel a Ester jsou dva mladí lidé, které válka připravila o jejich bezstarostnost. Dohromady je svede náhoda, prostě se ocitnou ve stejnou dobu na stejném místě. Mohlo by se zdát, že jsou prostě jen dvěma studenty na podvečerní procházce, kdyby Ester nebyla židovka, která se rozhodla nenastoupit do transportu. Pavel sice ví, že riskuje, ale přesto se jí rozhodne pomoct a nabídnout útočiště. Díky tomu se v době, která není něčemu podobnému ani trochu nakloněna, začne rodit křehký důvěrný vztah mezi dvěma lidmi, kteří by se, nebýt války, zřejmě vůbec nepoznali.
Otčenášek s Burešovou ve své dramatizaci akcentují především dvě témata - všeobjímající nejistotu a strach zmocňující se každého jednotlivce tváří v tvář nacistické zvůli a křehký cit, který pomalu klíčí, ale přes veškerou snahu obou zainteresovaných je odsouzen k záhubě. V textu jsou do jisté míry využity autentické dobové dokumenty, které milostnou linku zasazují do hlubšího kontextu a pomáhají budovat napjatou atmosféru. Postavy jsou díky nim přímými účastníky historického dění, které je výrazně ovlivňuje a má silný vliv na to, jak jednají. Neustálý pocit nejistoty ještě prohlubuje Chór, který dotváří kulisu dění a je přítomen na scéně buď jako živá entita přímo zasahující do děje, nebo jako všudypřítomný stínový fantom, před nímž není úniku.
Scénografie je vyvedena v temných barvách a evokuje tak trochu školní třídu a tak trochu starou půdu. Zadní část scény je tvořena vyvýšeným stupínkem, který slouží takřka výhradně pro pohyb chóru a od přední části jeviště se dá oddělit zástěnami. Uprostřed scény je mírně vyvýšená, lehce nakloněná plošina, která supluje pokojíček Ester. Její útočiště i vězení zároveň, kde má jenom postel, židli a pár osobních věcí, které zachránila v kufříku. V tomto úzce vymezeném prostoru se odehrává veškerá její interakce s okolním světem, který pro ni reprezentuje Pavel. Jako by byla zajatcem svého vlastního světa, do nějž nikdo jiný nemá přístup.
Do titulních rolí byli obsazení Pavel Neškudla a Marie Poulová. Pavel Pavla Neškudly je impulzivní snílek, který si často neuvědomuje důsledky svých činů, napřed jedná a teprve zpětně přemýšlí. V jeho nitru se neustále odehrává těžký boj, který se mu zračí i ve tváři. Na jednu stranu je to zamilovaný blázínek ochotný obětovat pro svou lásku cokoliv, na druhou nejistotou zmítaný uzlíček nervů, který si připadá jako štvaná zvěř. Tento jeho pocit je ostatně demonstrován jeho pravidelným "úprkem" před okolím - stojí uprostřed forbíny a zuřivě běží na místě. Ester Marie Poulové je naivka uvězněná ve vlastním vysněném světě. Od reality je odtržena nejen svým nuceným skrýváním, ale i celým svým založením. Poulová výrazem i tónem hlasu vyjadřuje permanentní rezignaci na všechno - jako by se velmi snažila přežít, ale vlastně to už dávno vzdala. Je v ní jistá odevzdanost čemukoliv, co přijde, střídají se u ní záchvaty dívčí hravosti a melancholického přesvědčení, že musí utéct, přestože není kam.
Z vedlejších postav je velmi výrazný Miroslav Hanuš jako kolaborant Rejsek. Věčně opilý, zpocený a nepříjemný bařtipán, který se mstí celému světu za to, že nechce tančit, jak on píská. Podprahově z něj vyzařuje úlisnost a tendence do všeho strkat nos a klidně přivést své okolí do záhuby, jen když si on zachrání krk. Jeho opakem je Tomáš Turek v roli Pavlova otce, který působí dojmem ustrašeného podržtašky, jenž na všechno poslušně přikyvuje, nebrání se a nechce si nikoho znepřátelit, ale když na tom nejvíc záleží, dokáže projevit odvahu.
Romeo, Julie a tma v Divadle v Dlouhé je velmi důstojnou adaptací známé klasiky. Režie nijak výrazně neexperimentuje a předkládá divákům klasickou inscenaci s přesně vyváženým využitím všech jevištních složek. Práce se světlem a hudbou ještě umocňují atmosféru nelehké doby, z níž se vykrádá jakákoliv naděje. Citlivé, působivé, velmi civilní zpracování bez zbytečného patosu.
Žádné komentáře:
Okomentovat