Existuje spousta teorií, které vám tvrdí, že cestovat časem je nemožné, a přinejmenším stejně velké číslo zastávající přesně opačný názor. Michael Crichton si jednu z nich půjčuje, aby na jejím základě vypracoval působivý příběh o tom, že ztratit se v historii vůbec není těžké. Zato vrátit se zpátky do přítomnosti může znamenat boj o holý život.
V údolí francouzské říčky Dordogne probíhají vykopávky. Skupinka postgraduálních studentů vedená profesorem Johnstonem tu odhaluje, jak vypadal zdejší život v časech stoleté války. Zajímá je především dvojice sousedících hradů a klášter, každý objev však může být významný a přispět k pochopení minulosti. Trochu překvapivě je však výzkum financován technologickou firmou, jejímiž pohnutkami si nikdo není úplně jistý. Vydává horentní sumy, skupuje půdu, uplácí novináře... Profesor Johnston už toho má dost a je odhodlán odhalit, co se vlastně děje.
Do problému jsou záhy zataženi i další členové výzkumného týmu. Jak se totiž ukáže, profesor trčí uvězněný kdesi ve 14. století. A jeho jedinou nadějí na záchranu je skupina studentů, která se nechá přenést do minulosti a během pouhého dne a půl ho najde a vrátí se s ním zpátky. Na první pohled se to zdá jako snadný úkol. Ovšem minulost je mnohem pestřejší, než by si kdokoliv z nich dokázal představit. A nebezpečí, která na ně číhají, velmi nečekaná.
Román je poměrně obtížně žánrově zařaditelný. Jeho větší část se odehrává ve 14. století, přičemž historické popisy jsou poměrně přesné, a je vidět, že autor si dal práci s nastudováním reálií. Neschází však ani sci-fi prvky, především co se cestování časem týče, a řada akčních scén má až nádech thrilleru. Ve výsledku se jedná o velmi vyváženou směsici, která vás okamžitě chytne a nedá vám vydechnout.
Crichton má poměrně úsporný psací styl. Sází spíše na kratší věty než na souvětí a nedává nijak velký prostor popisům. Ty se objevují ve chvílích, kdy jsou nezbytně nutné pro pochopení příběhu, jinak však autor posouvá děj stále vpřed ve zběsilém tempu. Nebojí se ani překvapivých zvratů a nečekaných rozuzlení. Na autorův jazyk je potřeba si nejprve zvyknout, zejména na jeho strohost, která ovšem k příběhu překvapivě dobře pasuje.
Příběh je vyprávěn ve třetí osobě, ovšem z pohledu některé z postav. Největší prostor mají studenti André, Chris a Kate, najde se však místo i pro některé minoritnější vypravěče. Psychologie se nijak zvlášť neřeší, pokud vůbec, je pouze naznačena, stejně tak myšlenkové pochody hrdinů. V tomto případě to však rozhodně není na škodu. Konec konců autor píše thriller, ne propracovaný psychologický román.
Proud času je velmi akčním čtením, které potěší milovníky thrillerů, stejně jako příznivce historie. Crichton v něm rozvíjí velmi populární téma cestování časem a dívá se na tento problém více očima fyzika než historika. V jeho vyprávění není minulost nijak přehnaně romantizovaná, spíše naopak. Je ukázána v celé své drsnosti a krutosti. Pokud jste tedy fanoušky knih s podobnou tematikou, rozhodně po Proudu času sáhněte. Neměl by vás zklamat.
Žádné komentáře:
Okomentovat