Augsburg těsně před první světovou válkou. Do rodiny bohatého továrníka Melzera přichází nová pomocnice do kuchyně Marie. Má za sebou už několik zaměstnání a nikde dlouho nevydržela. Ani od tohohle nového si nic neslibuje. Ovšem to ještě netuší, jaký v domě nakonec způsobí povyk.
Marie v dětství přišla o rodiče, většinu svého života strávila v sirotčinci a potýkala se s vážnými zdravotními problémy. Vystřídala už několik zaměstnání, ovšem její zdravotní stav jí nedovolil nikde zůstat příliš dlouho. Teď přichází do domu Melzerových, kde má vypomáhat jako kuchyňská ficka. Mezi služebnictvem patří k těm nejposlednějším a panstvo by se o ni za normálních okolností vůbec nezajímalo. Kdyby v ní nečekaně nenalezla zalíbení nejmladší z dětí - sladká Kitty.
Marie si postupně buduje své místo v domě, a to jak mezi služebnictvem, tak mezi rodinou. Velmi záhy se stává nepostradatelnou a je jasné, že její život se od základů změní. Tím spíš, že to není jen Kitty, kdo si její společnost očividně užívá. A to Marie ještě vůbec netuší, jak moc se osudy všech členů rodiny zkomplikují a jakou roli v tom bude hrát ona sama.
Román Panský dům je v podstatě typickou červenou knihovnou s předvídatelnou zápletkou i vyvrcholením. Autorka se sice pokusila dodat knize punc historického románu, reálného základu je však v románu pomálu a nachází se spíše v prostředí a kulisách příběhu, než v ději samotném. Ten je snad až přehnaně optimistický a k dobové realitě má velmi daleko. Navíc autorka využívá všech myslitelných žánrových klišé a v podstatě z nich své vyprávění skládá. Výsledek tedy není ničím překvapivý, spíše až absurdně překombinovaný a sluníčkový.
V románu se pohybuje značné množství postav, z nichž však většina je pouze načrtnuta a jejich psychologii autorka nevěnuje mnoho pozornosti. Bohužel to do jisté míry platí i o hlavních hrdinech, kteří jsou zběžně načrtnuti, ale postrádají hloubku. Činí velkolepá prohlášení a vyznávají se z vlastních citů, ale ani trochu se nezamyslí nad důsledky, které by jejich počínání mohlo mít. Zcela otevřeně se vzpírají dobové morálce a nijak se nad tím nepozastavují, jako by pro ně mínění jejich okolí nemělo žádnou váhu. A nejspíš skutečně nemá. Čtenář nevidí žádný vývoj ani vnitřní boje jednotlivých hrdinů, netuší, jak ke svým závěrům dospěli a nedokáže k nim tudíž cítit žádné zvláštní sympatie, protože jejich charaktery jsou postaveny na velmi vratkém základě. Bohužel kvůli tomu román ztrácí na uvěřitelnosti a z příběhu, který měl potenciál být zajímavým historickým románem, se stává zbytečně obsáhlá romance zasazená do atraktivních historických kulis, která však s dobovou realitou nemá vůbec nic společného.
Autorka píše čtivě, její styl je však poněkud nevyrovnaný. Román obsahuje pasáže, které jsou zbytečně zdlouhavé, stejně jako místa až přehnaně osekaná. Anne Jacobsová není schopná uvěřitelně postihnout vývoj svých postav, nenachází pro ně ty správné motivace a jejich vzájemné vztahy proto působí povrchně a nevěrohodně, občas je jejich chování dokonce poněkud nekonzistentní. Z hlediska jazyka je však román vystavěn poměrně dobře, takže čtenář si vlastně ani nevšimne, že se toho v něm zas až tak moc neděje.
Jak se bohužel u knih z Knižního klubu stává v poslední době neblahým zvykem, v románu je značné množství chyb. Naštěstí (snad až na jednu výjimku) se netýkají ani tak gramatiky, jako spíše typografie. V knize je spousta překlepů, nedokončených či naopak opakujících se slov, chybějících uvozovek či interpunkce. Jednou dvakrát se nad tím dá přimhouřit oko, padesátkrát už to působí skutečně velmi rušivě. Chápu, že kniha je poměrně obsáhlá, ani tak by se však něco podobného stávat nemělo. Tím spíš, že román je propagován jako bestseller a očekává se tedy jeho vysoká prodejnost. Množství překlepů vyvolává dojem odbyté práce.
Panský dům vlastně není nijak výjimečný román, spíše naprosto průměrná historická romance, která se o dějiny otřela spíše jen tak mimochodem, aby se neřeklo. Děj je, chtělo by se říci, až plytký, postavy vesměs nezajímavé a zápletka naprosto průhledná. Za klad považuji fakt, že je kniha dobře napsaná, rozhodně mě však příliš neohromila. Od rodinné ságy, jak je román prezentován, jsem čekala mnohem víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat