Se zlomeným srdcem se každý vyrovnáváme jinak. Někdo do sebe cpe ve velkém zmrzlinu, jiný rozcupuje na kousíčky fotku dotyčné osoby a rituálně ji spálí, další se rozhodne rozpustit svůj žal ve smutných písničkách. A někdo, jako třeba hlavní hrdinka, píše dopisy. Svěří všechen svůj žal papíru, vloží jej do obálky, zalepí a bezpečně uschová. Tyhle listy totiž rozhodně nejsou určeny cizím očím. Nebo by přinejmenším být neměly.
Lara Jean nikdy s nikým nechodila, to však neznamená, že by nebyla zamilovaná. Jen si vybírá nedostupné kluky, kteří o ni neprojevují zájem. A tak, aby svému rozbolavělému srdci ulevila, píše dopisy. Díky nim si ujasní vlastní pocity a přenese se přes zaláskovanost. Všechny listy pečlivě ukrývá, protože je sice dává do obálek s adresou, ale nemá v plánu je někdy poslat. Jaké je tedy její překvapení, když za ní najednou chodí její dávné lásky a chtějí vysvětlení. Lařiny dopisy očividně někdo vzal a poslal. Ovšem kdo a proč?
Lara má už tak dost starostí, další navíc nepotřebuje. Jako by nestačilo, že její starší sestra Margot odletěla studovat vysokou až za oceán do Skotska a na Laru tak padla veškerá zodpovědnost za péči o dům, malou sestřičku i jejich otce. Sice se snaží, ale stejně není schopná zajistit, aby věci šlapaly tak perfektně, jako když byla Margot ještě doma. Jak v tom všem najít prostor ještě na trable s kluky? Které teď, když se všechny dopisy neúmyslně dostaly ke svým adresátům, musí nutně nastat.
Lara Jean je průměrná teenagerka, která se neustále snaží být perfektní, ovšem šeredně v tom selhává. Má pocit, že její život je absolutně nezajímavý, ale není schopná na tom nic moc změnit. Prostě pluje s proudem, nechá se jím nést a nijak nevybočuje. Svou absolutní odevzdaností, ustrašeností a pasivitou je až otravná. Čtenáři dá poměrně hodně práce se do ní vcítit, protože je to sice na jednu stranu zmatená puberťačka, která se teprve hledá, na druhou však naivka, která se neumí postavit k problémům čelem a radši před nimi utíká vybrečet se do polštáře.
Příběh je vyprávěn v ich-formě přímo Larou, což je místy nesmírně iritující. Hlavní hrdinka se chová tak, že by si zasloužila pár facek, aby se konečně probrala. A neomlouvá ji ani fakt, že je jí teprve šestnáct. Přeci jen v tomhle věku už by mohla mít trochu rozumu. Přinejmenším tolik, aby při každém náznaku problému okamžitě nehledala někoho, kdo jej za ni vyřeší. Lařiny přešlapy jsou do jisté míry roztomilé, vzhledem k jejich častému výskytu však po čase přestanou bavit.
Děj rychle ubíhá, i když nutno připustit, že autorka v něm dost skáče. Nechává řadu věcí nedořečenou a nedokončenou, scéna ještě nestačí pořádně vyvrcholit a čtenář už se ocitá někde jinde. Kniha sice díky tomu rychle ubíhá, na druhou stranu však působí trochu povrchně, což je zejména v případě vztahu hlavních hrdinů škoda. Jakýkoliv vývoj jejich vzájemných sympatií je sotva postřehnutelný, takže čtenář jen zoufale kroutí hlavou ve snaze pochopit, kde se ty city vlastně vzaly.
Všem klukům, které jsem milovala je nenáročná oddechovka, která nevyžaduje mnoho soustředění. Hlavní hrdinka se většinu času chová naprosto iritujícím způsobem, takže záleží na vaší míře tolerance, jestli jí to dokážete trpět, nebo kvůli tomu knihu znechuceně odložíte. Nečekejte žádné veledílo, vlastně ani moc nevěřte anotaci, protože ony inkriminované dopisy vůbec nehrají tak důležitou roli, jak by se mohlo zdát. Pořád se však jedná o milý příběh z prostředí střední školy, s nímž se možná nebudete schopni úplně sžít, ale minimálně si u něj odpočinete.
Žádné komentáře:
Okomentovat