Vláda královny Viktorie se blíží ke svému závěru a stejně tak 19. století. Pokrok se nedá zastavit, rozvíjí se nové technologie a rozpoutává se další boj o rovnoprávnost a ženské volební právo. Navíc se objevují také problémy v koloniích, které se mírovou cestou nevyřeší... A Morlandi jsou u toho všeho.
Po Jeromově bankrotu se Henrietta musela spolehnout na dobročinnost svého bratra. Teddy manžele s radostí uvítá na Morlandu, protože díky nim má jistotu, že o dům bude dobře postaráno. Ač sám sebe považuje spíše za městského člověka, neznamená to, že by se chtěl zbavovat venkovského sídla svých předků. Díky dobrým nápadům své ženy a troše podnikavosti navíc časem jistě zvládne obnovit slávu panství. Morlandi už nebudou rodinou v úpadku. Naopak. Stanou se symbolem pokroku.
Druhá větev rodiny žije poklidně v Londýně, kde se opět pozvolna rozhořívá boj o ženská práva. Sufražetky, jak zní nové hanlivé označení žen bojujících za rovnoprávnost, se nehodlají jen tak vzdát. A nebojí se obětovat cokoliv, pokud výměnou za to obdrží naději na zlepšení svého postavení. Ani dámy Morlandovy nemohou zůstat stranou. Možná se však kvůli svému postavení ocitnou v ošemetné situaci.
Přelom století s sebou přináší také problémy v koloniích. Nejsou to totiž pouze ženy, kdo si přeje prosadit svá práva. Domorodci v zámoří by rovněž rádi zlepšili své postavení a budou pro to klidně prolévat krev. Na jihu Afriky se rozhořívá konflikt známý jako búrská válka a ač je to možná s podivem, ani tady nemohou Morlandové chybět.
Zatímco předchozí díl působil poněkud vycpávkově, pětadvacáté pokračování poměrně výrazně posouvá děj směrem k dvacátému století. Čtenář je svědkem všech zásadních momentů přelomu století včetně smrti královny Viktorie, která symbolicky ukončuje jednu éru a otvírá dveře pokroku. Anglie se přesto zuby nehty drží svých tradic a k inovacím se nestaví právě přátelsky. Snad ještě na poli technologií, rozhodně však ne pokud jde o postavení žen. Z dění popisovaného v románu až mrazí. Tím spíš, že je to jen něco málo přes sto let, co ženy přestaly být považovány za podřadné tvory bez vlastního rozumu a byly uznány za rovné mužům. Ovšem musely se na to pořádně nadřít.
Děj je situován především na Morland a do Londýna, přičemž členové rodiny jsou buď přímými účastníky významných dějinných zvratů, nebo přinejmenším stojí hodně blízko. Značná pozornost je věnována rovněž búrské válce, v níž stovky anglických mužů pokládají životy, aniž by věřili ve správnost toho, zač bojují. Autorka popisuje válečné události s takovou přesností, že by román klidně mohl sloužit jako učebnice tohoto konfliktu. Občas jsou tyto popisy až zbytečně rozvleklé a působí encyklopedicky, což je dáno hlavně skutečností, že jediný přítomný Morland konflikt pouze reflektuje prostřednictvím dopisů, které nedokážou naplno zachytit sílu válečných hrůz.
V tomto díle se upírá pozornost k Henriettě a její dceři Lizzie, značný prostor má rovněž Venetia. Do popředí se však zároveň dostává nejmladší generace Morlandů. Jessie a Violet, dcery výše zmíněných dam, totiž dospívají do věku, kdy se i ony samy mohou aktivně zapojit do společenského života. A po vzoru svých matek toho jistě budou chtít využít.
Autorka jako obvykle precizně popisuje dobové reálie a věnuje pozornost všem drobným historickým změnám, které pozvolna narušují zaběhnutou tradici. Velmi nenásilně zachycuje zemi uprostřed změn, které si zatím ještě neuvědomuje, ale které přesto pomalu nastávají. Důležitou roli ve vyprávění vedle technického pokroku zaujímá boj za lidská práva - ženská i v koloniích. Právě ty totiž nejlépe poukazují na vyspělost konkrétní společnosti. A tím pádem i na britskou zpátečnickost a zaostalost.
Sbohem, Viktorie! nás přenesl na práh krátkého, ale velmi bouřlivého dvacátého století. Morlandi do něj vstupují jako rodina pevně stojící na vlastních nohou a aktivně se zapojující do boje za to, v co věří. A přestože jejich bitvy sotva započaly, oni se nehodlají jen tak vzdát. Protože pokrok se zastavit nedá.
Žádné komentáře:
Okomentovat