Vánoce mají být svátky dobré vůle, kdy jsou na sebe lidé laskaví a pomáhají si. Vždyť i proto je máme všichni tak rádi, není to jen o dárcích. Abyste si však mohli vánoční kouzlo naplno vychutnat, potřebujete k tomu milující rodinu schopnou zahrnout vás láskou. Což je však luxus, který ne každý má.
Alice a její matka se ocitly v nezáviděníhodné situaci, protože otec rodiny zemřel a zanechal svou manželku i dceru bez halíře. Jsou tedy odkázány na dobročinnost svých příbuzných, která má jasně vytyčené meze. Škudlivá teta Jane k sobě obě ženy vezme. Jejich pobyt v domě však má několik zásadních podmínek, a pokud je nesplní, nezbude jim, než živořit na ulici nebo v chudobinci.
Aby si Alice zajistila aspoň minimální příjem, nastoupí do služby v bohatém domě Dearbornových, jimž se má starat o dceru. Flora je ovšem zlostné, rozmazlené dítě, které jí to ani trochu neusnadní. Zdá se, že jediný, u koho Alice nalézá aspoň trochu podpory, je dívčin strýček Rory. Stejnou měrou, jakou jí pomáhá s její malou svěřenkou vyjít, ji ovšem dostává do potíží. A pokud Alice něco rozhodně nepotřebuje, pak jsou to problémy na mnoha různých frontách včetně těch milostných.
Všichni čtenáři historických či jakýchkoliv jiných romancí dobře znají žánrová klišé a obvykle s nimi při četbě počítají. Když se však všechna myslitelná klišé žánru spojí v jediném románu, nemůže to skončit jinak, než katastrofou. Autorka jako by do své knihy chtěla zapracovat ode všeho trochu, takže tady máme náhle zchudlou dívku, škudlivé příbuzné, vynucené zasnoubení, únos dítěte i spoustu nečekaně objevených příbuzných dávno pokládaných za mrtvé. S trochou nadsázky by se dalo použít zažité úsloví z Limonádového Joa - "Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina." Výsledný galimatyáš totiž nejen že takřka všechny postavy spoutá příbuzenskými svazky, ale navrch je od začátku absolutně předvídatelný. Čtenáře, který má se žánrem aspoň trochu zkušeností totiž nemůže nic překvapit. Spíš spekuluje nad tím, co se ještě neobjevilo a zákonitě to tedy na příštích stranách přijde. Román by vlastně mohl fungovat jako báječná parodie žánru. Až na to, že autorka to všechno myslí smrtelně vážně.
Samostatnou kategorií jsou postavy, které působí neskutečně ploše. Jejich charaktery v podstatě vůbec nejsou zajímavé ani neprodělávají vývoj. Navrch se všechny dají rozdělit do dvou základních kategorií - ty andělsky hodné a ty ďábelsky zlé. Ani v jednom případě navíc nedisponují žádnou uvěřitelnou motivací. Buď jsou krajně nepříjemné a čtenář nemá nejmenší ponětí, co je k tomu vede, nebo jsou naopak dobráci od kosti, a to i v případě, kdy se po nich šlape. O jakékoliv psychologii se vůbec nedá mluvit. Snad i tím je dána jistá šroubovanost dialogů, které na první pohled působí uměle - takhle spolu lidé jednoduše nemluví.
Vánoční pohlednice slibuje svým názvem i anotací romantický vánoční příběh. Čtenář se však v podstatě dočká pouze romantiky. A i to jen s přimhouřenýma očima. Vánoce se v příběhu spíše jen mihnout a vlastně pro něj vůbec nejsou podstatné. Co tedy zbývá? Pelmel všech myslitelných žánrových klišé s plochými postavami a naprosto předvídatelnými dějovými zvraty. Do dobrého románu to má hodně daleko.
Žádné komentáře:
Okomentovat