Podsvětí je kruté a má přísná pravidla. Pokud je porušíte, následuje trest, který dopadne nejen na vás, ale také na vaše blízké. Jedinou šancí na lepší život je vyslyšet volání podzemní říše a zaplatit požadovanou cenu. Život za život. Jenom oběť může dávné síly uspokojit. Jedno je předem jisté - některý z hrdinů tuto strastiplnou pouť nepřežije.
Liesl se vrátila z podsvětí a měla by být silnější díky svým novým zkušenostem i čerstvě získanému sebevědomí. Život mezi smrtelníky je ovšem těžší, než by se mohlo na první pohled zdát. Každodenní rutina Liesl ničí. Tím spíš, že vedle sebe nemá nikoho, kdo by dokázal pochopit její melancholické nálady a touhu po umění, které nepřichází. Dívka už nedokáže skládat, protože svou hudbu obětovala Králi duchů. Milovanému muži, jehož opustila a přenechala spárům podsvětí.
Šance na nový život se Liesl naskytne zcela nečekaně. Z Vídně dorazí zvací dopis spolu s tučným finančním obnosem, díky němuž se Liesl i její sestra Käthe mohou přesunout do módního velkoměsta a připojit se k bratrovi. Josef je však oproti očekávání návštěvou spíše zklamán. Vídeň pro něj už dávno ztratila kouzlo a netouží po ničem jiném než se vrátit domů. Osud však s ním má jiné plány. On i Liesl mají sehrát významnou roli v záchraně světa a ani jeden z nich netuší, co je to bude stát.
Autorka přesouvá těžiště svého příběhu z podsvětí do říše smrtelníků. Zatímco v předchozím díle se zabývala především vztahem Liesl a Krále duchů, v tomto staví do popředí Lieslinu rodinu. Dívka totiž musí přijmout sama sebe a především zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Nemůže se životem vláčet jako něčí závaží, musí žít sama a naplno. Což je ovšem úkol, který se zdá být nad její síly. Liesl je po většinu času melancholická až apatická a zdá se, že zcela rezignovala na život. Autorce se podařilo výborně vystihnout život člověka potýkajícího se s depresí včetně jejích nejrůznějších projevů. Hrdinčin největší problém přitom spočívá v tom, že žije ve světě, jenž jí nemůže rozumět.
I tentokrát je román poměrně chudý na děj. V centru stojí Lieslin konflikt s ní samou, boj o to, zda zůstane ve světě, který ji přestal těšit, nebo se obětuje a vrátí zpět do podsvětí. Její odhodlání k obému je bohužel neustále něčím nahlodáváno, takže je pro ni obtížné držet směr. Tím spíš, že občas se jí do cesty postaví okolnosti, jimž nedokáže zabránit a které je těžké nějak eliminovat.
Vyprávění plyne velmi pozvolně, děj se téměř neposouvá. Přesto dochází k řadě překvapivých zvratů, které jsou nečekané a vyvolávají otázky. Odpovědi se odhalují postupně a často ne v plné šíři, to však jen podporuje aureolu tajemna halící celý příběh.
Příběh je vyprávěn v několika různých perspektivách. Největší prostor má Lieslin úhel pohledu, který je popsán v ich-formě a vztahuje se k událostem, které se jí aktuálně dějí. Stejně tak je však zapojena er-forma, a to pro události, které se Liesl týkají, ale jichž se ona sama osobně neúčastní - ať už jde o vzpomínky Krále duchů nebo osudy jejích sourozenců. Jazyk knihy je poetický a obrazivý, často připomíná hudbu, kterou popisuje.
Píseň stínů je dobrým uzavřením příběhu, který už byl do jisté míry dokončen v předchozí Písni zimy. Dalo by se říci, že je novou životní etapou hlavní hrdinky, v níž vrcholí předurčení její minulosti, dohrou, poslední částí její symfonie. Nečekejte přílišnou dějovost ani zběsilé tempo vyprávění, skutečně se jedná spíše o sondu do duše Liesl. Přesto jde o dobře napsaný příběh, který propojuje poetiku pohádky s nebezpečím a nejistotou lidské existence. Není to typický YA román, spíše tak trochu historický, tak trochu mystický příběh. Právě tím však vybočuje z řady podobných knih a jistě si najde své čtenáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat