Je úplně jedno, jak moc se snažíte utéct před svou minulostí a původem, stejně vás nakonec dostihnou. A ve výsledku to nemusí být až tak špatné. Každá konfrontace s realitou vám totiž pomůže otevřít oči a dá vám šanci uvědomit si vlastní chyby. Na jejich napravování totiž není nikdy příliš pozdě.
Elena si vybudovala slibnou kariéru spisovatelky s dobrým renomé. Sice toho zatím nenapsala moc, ale i to málo vzbudilo značný ohlas. Zatímco pracovní život jí jen kvete, v tom soukromém naráží. Střet s její dětskou láskou Ninem ji staví před nelehké rozhodnutí. Dá přednost člověku, jehož miluje celý svůj život, odejde s ním a opustí manžela i dcery, nebo se smíří se svým postavením manželky a matky, která má zodpovědnost za víc než jen sama za sebe? Ať zvolí jakkoliv, někdo bude nešťastný. Proč by však měla být obětí ona?
Elena se po mnoha letech, kdy se snažila myslet na druhé, rozhodne být sobecká a upřednostnit svá přání a potřeby před těmi svého okolí. Je odhodlaná riskovat všechno, aby si prosadila právo na vlastní život. A nezáleží jí na tom, že porušuje všechny sliby, které si v průběhu let dala. Kdesi v ní totiž zní dávné volání domova, které ji táhne zpátky do Neapole. Na místo, kde před lety všechno začalo...
Závěrečný díl tetralogie Geniální přítelkyně čtenáře provádí dospělostí a stářím obou hlavních postav, tedy vypravěčky Eleny a její přítelkyně Lily. Po dlouhých rocích, které strávily v odloučení, se opět setkávají a utužují bývalé vztahy a vazby. Neapol je přirozeně svádí dohromady, vždyť je to město jejich dětství, které dalo vzniknout jejich přátelství. A které ho po letech pomáhá utužit. I když... je to ještě přátelství? A bylo vůbec někdy? Čtenář totiž spíš než vřelé city cítí hořkost obou hrdinek, vzájemnou rivalitu, neustálou obavu, závist, strach. Jako by se Elena i Lila bály, že jejich místo v životě té druhé je zastupitelné, že ony samy jsou nahraditelné. Jako by je město, v němž obě žijí, hrozným způsobem deformovalo.
Neapol, jak ji autorka popisuje, je děsivé místo. Plné bídy a strachu, zvrácenosti, odpudivosti. A to všechno se přenáší i na postavy. Ať chtějí nebo ne, okolní prostředí je stravuje zaživa. Není před ním úniku. Celý román je velmi precizním popisem krutosti v mnoha různých podobách. Nemusí jít nutně o fyzické násilí, byť i to se objevuje. Mnohem častěji čtenář narazí na psychickou tyranii prostřednictvím slov nebo více či méně zjevné manipulace. Tak trochu to připomíná nauku o determinismu, podle které je každý svázán s prostředím svého původu, jež se v něm zrcadlí. Krutost města se tedy zákonitě musí promítnout do jeho obyvatel a přetvořit je ve zvrácené karikatury sebe samých.
Vyprávění je dlouhým popisem jednoho života. Jedná se o nepřetržitý proud rozličných akcí, setkání a událostí, které však nesměřují k ničemu konkrétnímu. Román končí, ale schází vyvrcholení, závěrečná tečka, uzavření děje. Většina otázek, které si čtenář v průběhu čtení klade, zůstává nezodpovězena. Vlastně se nabízí paralela se životem, který se odvíjí podobným způsobem, vede nás nečekanými stezkami, ale vlastně nesměřuje k ničemu konkrétnímu ani se neskládá z ucelených příběhů. V realitě nic jako šťastné konce, nebo vůbec konce, neexistuje. To jen v knihách jsou momenty, kdy se autor rozhodne vyprávění utnout.
Příběh ztracené holčičky je koncem tak trochu bez konce. Stejně jako v případě předchozích třech dílů se jedná o dobře napsaný román plný živých, byť často nesnesitelných charakterů. Do jisté míry je to také hold městu Neapol, byť je zde odhalována především jeho nelichotivá tvář. Je to příběh jednoho přátelství, které se zrodilo z nouze a přetrvalo ze setrvačnosti a které stálo obě protagonistky víc slz než radosti. Román vyvolává řadu otázek, na něž neodpovídá, pouze ponouká čtenáře, aby se nad nimi zamyslel. Pro tu zvláštně napjatou atmosféru a neustále dohady o tom, co vlastně postavy myslí upřímně a co je pouze maska, však rozhodně stojí za to si knihu, respektive celou sérii přečistí.
Žádné komentáře:
Okomentovat