Jak málo někdy stačí, aby se všechna dobrá předsevzetí vytratila a všechny city odvál vítr. Florence a Edward jsou mladí a zamilovaní, právě se vzali a čeká je první společná noc. Každý z nich k ní však přistupuje s trochu jiným očekáváním. Zatímco on se nemůže dočkat, až svou ženu konečně intimně pozná, ona si sex hnusí a je odhodlaná ho přetrpět jenom aby neublížila svému milovanému. Jak tohle může dopadnout?
Florence je nadějná houslistka, která se věnuje hudbě s naprostou oddaností a vášní. Pochází z bohaté rodiny, vždycky mohla mít vše, po čem zatoužila, ale její nároky ve skutečnosti nejsou nijak přehnané. Touží věnovat se hudbě, která je a nejspíš vždycky bude její láskou číslo jedna, s Edwardem ji však váže pevné pouto a ona jej hluboce miluje. Edward vyrostl v naprosto odlišném prostředí, u nich doma vždycky bylo hluboko do kapsy, o absolutním chaosu, který tam vládne, ani nemluvě. Je to nadšený historik, který má velké sny a plány, ale vlastně nijak nespěchá s jejich naplněním. Florenciny ambice jsou značné, Edwardovy vůbec žádné. Jejich světy se liší snad ve všem, vlastně je nic nespojuje. Dohromady je svede náhoda a zahájí tak něco, co by se mohlo stát láskou na celý život.
Autor staví zápletku svého románu či možná spíše novely na velmi banální události - svatební noci hlavních hrdinů. Pouhých několik společných okamžiků v posteli, které pro ně oba mohou změnit úplně všechno. Svatební noc je de facto rámcem pro vyprávění o životech obou dvou. Prostřednictvím vzpomínek se čtenář seznamuje s minulostí Florence i Edwarda, postupně odhalují jejich zázemí a zjišťují, jaké události a osoby je formovaly. Oba jsou dětmi své doby. Mladými, vzdělanými lidmi, kteří teprve přičichávají ke skutečné realitě života a poněkud v ní tápou. Doba a prostředí totiž nejsou nijak zvlášť přátelské ani otevřené, existují věci, o nichž se nemluví, dokonce ani v soukromí a za zavřenými dveřmi, a před nimiž je lehčí utéct, než se jim postavit čelem.
McEwan v příběhu dokonale vystihuje, jaké banální drobnosti mohou rozhodovat o lidských osudech a jak obtížná může být i pouhá mezilidská komunikace. Když se dobové zvyklosti a morálka srazí s potřebami jednotlivce, může být velmi těžké situaci ustát. A pokud se do hry navíc zamíchají i city, může být těžké vidět realitu takovou, jaká je, bez příkras a bez předsudků. Florence a Edward se setkali a zamilovali v době, která není zvyklá na otevřenost a jakékoliv narušení zaběhnutých principů ji děsí. Což jsou okolnosti, které mohou vést k tragédii...
McEwan nepoužívá nijak zvlášť košatý jazyk ani se příliš nerýpe v emocích svých postav. Spíše naopak. Udržuje si prostý, nijak květnatý styl, který však naprosto promyšleně buduje atmosféru i psychologii hlavních hrdinů. A který čtenáře staví před nelehkou volbu, kterým směrem přiklonit své sympatie. Vyprávění je úsporné, ale vybudované s obrovskou pečlivostí, jsou to střípky dávající dohromady celek, v němž všechny dílky perfektně sedí, ale přitom k sobě tak úplně nepasují. A přitom by stačilo tak málo, aby události nabraly zcela jiný směr.
Román Na Chesilské pláži vypráví banální příběh dvou lidí, kteří doplácí na dobu, v níž se narodili. Jejich životní postoje jsou buď příliš úzkoprsé, nebo naopak až moc pokrokové, takže jsou nuceni se navzájem míjet. Na obou stranách jako by chyběla dobrá vůle ke vzájemnému pochopení. McEwan mimo jiné ukazuje, že i absolutní banalita, jediné nevyřčené slovo či věta, mohou rozhodovat o našem osudu. A poznamenat nás na celý život.
Žádné komentáře:
Okomentovat