Tři ženy, které se nikdy nesetkaly a přesto jsou jejich osudy zvláštně propletené. Žijí na různých kontinentech, mají rozdílné společenské postavení i rodinné zázemí. Něco je však spojuje. Nezlomná víra sama v sebe a v to, že mohou ve světě, který je v tolika aspektech řízen muži, i přes své pohlaví uspět. A vydobýt si právo na důstojnou existenci podle svých vlastních měřítek.
Smita je Indka patřící k nejchudší možné kastě. Může být ráda, že má střechu nad hlavu a na živobytí si vydělává sběrem exkrementů. Je to opovrhovaná práce, ale ve vesnici, kde se narodila, v nic lepšího doufat nemůže. Kastovní systém určil její postavení ve světě a není z něj úniku. Smita je s tím smířená, pro dceru ale chce něco jiného. Touží jí dopřát vzdělání a dát jí šanci na lepší život. Původ by přeci neměl být determinujícím faktorem předem dívenku odsuzujícím k celoživotnímu ponížení.
Giulia pochází ze Sicílie a pracuje v rodinné dílně na zpracování vlasů. Ze tří sester je jediná, která se rozhodla jít v otcových šlépějích. Zahodila své touhy a sny a obětovala se rodinné tradici. Její život je řízen druhými, jako žena nemá v konzervativní ostrovní společnosti téměř žádná práva. Brzy však má přijít den, kdy se bude muset rodinného podniku ujmout a nasměrovat ho k zářné budoucnosti. A neztratit při tom sama sebe.
Sarah je úspěšná právnička v přední montrealské firmě. Tvrdě dřela a obětovala všechno včetně svého soukromého života na oltář kariéry. Její den je přesně rozfázovaný, každá minuta má svůj pevně daný program. Péče o děti, péče o domácnost, péče o firmu... Sarah vyhrává jeden spor za druhým, ani na okamžik nezaváhá. Brzy ji však čeká soupeř zákeřnější než kdokoliv, koho potkala v soudní síni. Sarah bude muset k jeho porážce vynaložit všechny síly, nemá-li jí zasadit smrtelnou ránu.
Autorka ve svém románovém debutu představuje tři naprosto odlišné ženy, které spolu sice na první pohled nemají nic společného, ale přesto je spojuje nezdolná touha po sebeurčení. Touží být samy sebou ve světě, který tomu ne vždy přeje, ve světě, který je krutý a necitelný k slabým a neváhá jich zneužívat pro vlastní prospěch. Všechny tři hrdinky se proti podobné představě brání, odmítají si připustit, že něco nejde, a nebojí se snít. Protože jenom s pevnou vírou v lepší budoucnost mohou uspět. Autorka se nebojí popisovat lidskou krutost, a přestože čtenář je ušetřen jejích explicitních projevů, její plíživé náznaky jsou snad ještě horší. Tím spíš, že všechny předestírané situace jsou holou realitou a nestaví tak naši společnost do právě nejpříznivějšího světla.
Vyprávěcí styl je velmi specifický. Skládá se vlastně z drobných střípků, které dohromady tvoří jeden lidský osud. Autorka téměř výhradně popisuje, vyhýbá se přímé řeči, protože ta pro její vyprávění není podstatná. Jako by tím zachycovala existenci postav ve světě, kterému na nich vůbec nezáleží, takže je pouze mlčky míjí. Postavy prožívají své vlastní konflikty a bojují s vnitřními démony, okolí k nim však zůstává slepé, nevnímá je a nezajímá se o jejich problémy. Přesto nemá čtenář pocit, že by mu něco podstatného scházelo, protože může sledovat vnitřní konflikt hrdinek zvenku i zevnitř zároveň a díky tomu se do něj mnohem více ponořit.
Děj románu není příliš akční a velmi dlouho není jasné, jestli směřuje k jakémukoliv vyvrcholení. Samotný závěr je svým způsobem velmi otevřený, zanechává za sebou řadu nezodpovězených otázek, ale zároveň dává naději. Autorka se zamýšlí nad tím, co všechno musí žena obětovat, aby se dokázala prosadit a zachovala si při tom důstojnost. A že ztráta něčeho nemusí nutně znamenat konec, ale zisk něčeho nového, dosud neobjeveného.
Cop je velmi pocitová próza, která dokáže čtenáře emočně vyčerpat, byť se o to nijak výrazně nesnaží. Je to obrázek tří silných žen, které se rozhodly chtít od života víc, než jim bylo jejich narozením dopřáno. Autorka hodně pracuje s motivem osudu, který zasahuje v nečekaných podobách, aby hrdinkám ukázal, kudy vede správná cesta. Je to vyprávění plné krutosti s nadějeplným poselstvím, že všechno je možné, pokud máte dostatečně silnou víru.
Žádné komentáře:
Okomentovat