Čína je svět, který je od toho našeho vzdálen snad všemi myslitelnými způsoby. A nejde jenom o vzdálenost geografickou, tato asijská země se odlišuje také kulturou, mentalitou, životním stylem a celkovým rytmem, v němž se odvíjejí všechny události. Střet Východu a Západu klade velké nároky na všechny zúčastněné, vzájemné pochopení může být náročné. Existují však věci, které lidi spojují bez ohledu na jejich původ - například hudba.
Marie vyrůstá s matkou v Kanadě, protože její rodiče sem kdysi přesídlili z Číny. S kulturou země svého původu nemá nic společného, nezná ji a ani nepociťuje potřebu se s ní nějak blíže seznamovat. Dokud se u dveří jejich bytu neobjeví Číňanka Aj-ming, dcera rodinných přátel. Dívka byla nucena Čínu opustit z politických důvodů, ovšem za oceánem jsou její vyhlídky nevalné. Anglicky skoro neumí a Marie má zase problémy s čínštinou. Přesto se jejich osudy propletou a dívky se navzájem výrazně ovlivní. V té chvíli ještě netuší, jak blízké si jejich osudy vlastně jsou.
Paralelně s vyprávěním zasazeným do devadesátých let minulého století se odvíjí ještě jeden příběh, mnohem starší a mnohem komplikovanější, jehož hlavními hrdiny jsou rodiče a prarodiče obou dívek. Jejich životy v Číně jsou ovlivněny především politickými poměry, vládou Mao Ce Tunga a jeho reformami. Lidé se dostávají do potíží pro naprosto absurdní prohřešky, svobodná vůle se systematicky potírá a každý, kdo by se pokusil novému systému vzepřít, je označen za reakcionáře. Pouhé vlastnictví knihy či gramodesky může znamenat dlouhou internaci v pracovním táboře nebo dokonce rozsudek smrti. A jednotlivci i celé rodiny se s tím musejí nějak vypořádat.
Oba dva příběhy se odvíjejí vedle sebe a zpočátku není úplně jasné, kdy a jestli vůbec se protnou. Teprve postupně se začínají odhalovat zákruty minulosti, které vedly k současnému dění a napomohly spojení životů Aj-ming a Marie. Historická dějová linka má mnohem větší prostor a je také v mnoha ohledech zajímavější, protože ukazuje vývoj v Číně proměňující se v komunistickou velmoc s nesmírně drsnými životními podmínkami a z našeho pohledu často absurdními zákony.
Krom dvou zmíněných vyprávěcích rovin existuje v románu ještě rovina třetí - Kniha záznamů. Jedná se o fiktivní dobrodružství čínského páru, který je v zemi perzekvován a snaží se vypořádat s nástrahami osudu. V rámci románu se jedná o velmi významné literární dílo ani ne tak pro své kvality, jako spíš pro skutečnost, že se jde o svého druhu samizdat, který má schopnost svádět lidi dohromady. Právě díky Knize záznamů k sobě dávno ztracení lidé nacházejí nové cesty a objevují dosud nepoznané.
Výrazným prvkem vyprávění je hudba, která se line celým příběhem a dá se vypozorovat v každém jednotlivém slově. Hudba je podstatná pro jednotlivé hrdiny, tvoří náplň jejich každodenního života, provází je útrapami a dodává jim naději, stejně jako je dokáže naplnit beznadějí. Je pro ně stejně podstatná jako kyslík, synonymum jejich života. To díky ní se rodí nové věci, umí rozdmýchat plamen i jej zdusit. Dává hrdinům sílu jít dál.
Autorka výrazně pracuje také s hudebností čínštiny jako jazyka, která na základě tónu hlasu a rytmiky rozlišuje významy. V angličtině ani v českém překladu to nemůže vyznít naplno, přesto jsou velmi dobře popsány principy, na nichž čínština funguje, a její melodičnost se alespoň částečně odráží v poetickém vyprávěcím stylu. Román by se dal s trochou nadsázky označit za rozsáhlou báseň v próze, kde každé slovo má své pevně dané místo a význam.
Neříkej, že nemáme nic je vyprávěním plným kontrastů - tím největším je melodický, silně poetický jazyk popisující zvěrstva čínské komunistické diktatury a kulturní revoluce. Důležitou roli v něm hraje hudba, stejně tak kaligrafie, které obě vytvářejí mosty mezi lidmi a svádějí jejich životní cesty dohromady. Je to vyprávění v pomalém tempu a velmi specifickém stylu, na který je třeba si zvyknout, je to však zároveň exkurze do kultury a mentality, které nám jsou nesmírně vzdálené a k nimž jen obtížně hledáme klíč. Autorka velmi citlivě podává ruku k porozumění čínskému životnímu stylu a aspoň trochu tak pootevírá dveře z naší hektické západní existence do pozvolna plynoucí východní meditace.
Žádné komentáře:
Okomentovat