Spojovat dohromady Homérovu Iliadu a Harryho Pottera J. K. Rowlingové by asi jen tak někoho nenapadlo. Přesto jsou obě tyto knihy součástí rozsáhlé literární historie, která se bez ustání vyvíjí a zřejmě jen tak neskončí. Bez ohledu na to, jak moc se technologie posouvají vpřed, touha po příbězích je v lidstvu hluboce zakořeněná a bude jej provázet až do skonání věků. Právě příběhy nás totiž nejvíce formují a často stojí u zrodu celých národů. A právě pátrání po tom, jak se dějiny a literatura navzájem ovlivňovaly, je hlavním tématem knihy Martina Puchnera.
Puchner ve své práci postihuje příběh literatury a její vliv na dějiny. Pochopitelně to nedělá v úplnosti, na to by potřeboval tak desetinásobný rozsah a stejně by mu to možná nestačilo. Vyzdvihuje však ty nejzajímavější momenty a osobnosti, které sehrály ve formování dějin literatury a potažmo dějin jako takových zásadní roli. Nenechává se přitom omezovat časem ani prostorem, cestuje více či méně chronologicky po celém světě a na konkrétních příkladech ukazuje, jak si dějiny a literatura byly navzájem nápomocné. Čtenář se tak dozví třeba o tom, jak Iliada inspirovala Alexandra Velikého k jeho vlastním nezapomenutelným skutkům, jakou úlohu hraje psané slovo v různých světových náboženstvích nebo jak zásadním přelomem byl vynález písma a později knihtisku.
Kniha je rozdělena do šestnácti kapitol, z nichž každá vypráví jeden obsáhlý příběh. Autor často na základě tematických souvislostí postihuje mnohaletou historii, pátrá po příčinách a důsledcích a dává do souvislostí události, mezi nimiž by nás často ani nenapadlo hledat spojitost. Téměř všechny zmiňované texty jsou dobře známé, nezřídka jsou součástí literárního kánonu, o jejich původu a osudech však míváme mlhavé představy. Puchner tyto neprobádané vody osvětluje a pomáhá čtenáři zorientovat se mezi texty, které se mnohdy navzájem ovlivňovaly, ač si to dnes již neuvědomujeme.
V knize je velmi dobře ukázáno, že dějiny literatury nejsou ani tak lineární jako spíše cyklické. Různé vzorce se v nich opakují a staré praktiky se vrací, byť často v pozměněné podobě. Puchner však především poukazuje na to, že literatura není izolovaná od okolního světa a není záležitostí několika intelektuálů. Právě naopak se stává masovým médiem, s jehož pomocí se dají ovládat celé populace. V dnešním globalizovaném světě se navíc čím dál více stírá pojem národních literatur, protože všechno písemnictví se dá zaštítit nálepkou světová literatura. O to důležitější je uchovávat svébytné kulturní dědictví jednotlivých národů, pečovat o něj a nadále ho rozvíjet.
Práce vznikla na základě pečlivé studie mnoha pramenů a literárních děl, což autor otevřeně přiznává v bohatém poznámkovém aparátu. I přes značnou odbornou erudovanost však kniha neztrácí nic ze své čtivosti. Puchner vkládá do příběhu literatury svůj vlastní osobitý pohled, doplňuje jej vlastními zážitky a oživuje vyprávění detaily z vlastního pátrání. Knihu proto stojí za to číst nejen kvůli její odborné hodnotě, ale i proto, že se jedná o velmi příjemný literární zážitek.
Svět ve slovech je stručným, ale zábavným a poučným příběhem o literárních dějinách. Autor poutavou formou představuje kanonická díla světové literatury a popisuje jejich dopad na historii. Dokazuje tak, že nejen dějinné okolnosti jsou zodpovědné za vznik konkrétních knih, ale také to, že knihy mohou ovlivnit chod dějin. Pro všechny milovníky historie a především literatury, a nejen pro ně, se proto jedná o velmi zajímavou exkurzi do různých koutů světa, která je jistě v mnohém obohatí. Není to totiž žádný suchopárný popis dávno mrtvých událostí, ale naopak velmi vzrušující vyprávění o stálé aktuálnosti starých příběhů.
Žádné komentáře:
Okomentovat