Aby to nebylo pořád jenom o knížkách, budu se snažit sestavovat žebříčky svých oblíbenců co nejpestřejší. A protože krom čtení taky strašně ráda cestuju, rozhodla jsem se tentokrát sepsat svých deset oblíbených míst v naší vlasti. Česká republika je totiž nádherná a nabízí spoustu úžasných zákoutí s neopakovatelnou atmosférou. Pořád je tady co objevovat. Sice po ní cestuju už víc než dvacet let, ale pořád bych si netroufla tvrdit, že ji perfektně znám. Skoro si myslím, že na důkladné procestování by mi nestačil ani celý život. Na druhou stranu je příjemné moci objevovat další a další krásy země, která je naším domovem.
S rodiči se vypravuju na toulky po krásách naší vlasti už odmala. Vždycky jsme rádi jezdili po hradech a zámcích, spoustu letních dovolených jsme trávili horskou turistikou a procházky do přírody u nás byly příjemnou tradicí. Do zahraničí jsem se poprvé podívala v osmi letech a to ještě na Slovensko, teprve později přišlo Rakousko a pak taky nějaké to moře. Ovšem to už mi bylo skoro patnáct. Spousta mých vrstevníků létala v létě za teplem už od dětských let, já si na to musela počkat. Nepřipadá mi ovšem, že bych byla nějak ošizená. Vždycky si ráda odpočinu na nějaké příjemné pláži, ale možná mám radši cestování za poznáním. Města, archeologické lokality, hrady, zámky... O svých oblíbených zahraničních lokalitách vám určitě taky jednou povyprávím. Začněme ale těmi českými.
Rozhodně nemám republiku procestovanou komplet ze západu na východ a ze severu na jih, některé kraje znám lépe, do jiných jsem jenom nakoukla. Seznam míst, kam bych se ráda podívala, je pořád takřka nekonečný. Což je vlastně dobře, protože aspoň mám pořád co objevovat. :) Baví mě poznávat přírodu i památky, ideálně v nějaké příjemné kombinaci. Svůj seznam oblíbených míst jsem se proto taky pokusila nějak nakombinovat. Obvykle se jedná o místa, kde jsem byla více než jednou, nebo místa, kam bych se v budoucnu ráda vrátila. A nedivte se, že tady nenajdete hrady a zámky, na ty totiž plánuju samostatný článek. A stejné je to s Prahou. V hlavním městě je totiž tolik zajímavých zákoutí, že by byla škoda trochu se o nich nerozepsat. Seznam je řazen zcela náhodně, rozhodně nechci některé místo upřednostňovat oproti jinému.
1. Kutná Hora
Město, ze kterého pocházím a kam se vždycky ráda vracím. Ani bych nespočítala, kolikrát jsem se prošla po historickém centru nebo po přírodě v okolí. Pokud sem totiž zavítáte, rozhodně se nemusíte zaměřovat jenom na starou architekturu. Stačí vyjít kousek za město a vydat se do údolí říčky Vrchlice, kde je toho hodně k objevení. Třeba soustava starých mlýnů, které dnes už sice neslouží svému původnímu účelu, a z mnohých zbylo jenom torzo, ale vypráví se o nich zajímavé legendy. A pokud přeci jenom upřednostňujete historii, pak byste rozhodně neměli minout Muzeum stříbra s prohlídkou nefalšovaného středověkého dolu nebo chrám sv. Barbory, který tvoří nepřehlédnutelnou dominantu města. Či, pokud jste trochu morbidněji zaměření, si určitě navýsost užijete Kostnici vzniklou po velké morové epidemii. Kutná Hora je zkrátka město, kde je stále co objevovat.
2. Krkonoše
Naše nejvyšší hory jsem navštívila už několikrát, spousta výletů na mě ovšem teprve čeká. Třeba bych se ráda znovu podívala na Sněžku, protože naposledy jsem tam byla ve čtyřech letech. A to už je setsakra dávno. Tehdy jsme výstup absolvovali já a taťka a pro mě jako malou holčičku to bylo vrcholné dobrodružství. Zvlášť když jsme se drápali do svahu u Jelení chaty nebo, pro mě poprvé v životě, jeli lanovkou dolů z Růžové hory. A dole jsem pak za odměnu dostala nanuk. Nepamatuju si značku, ale byl tvarohový a na obalu měl medvěda. :) A ne, Míša to nebyl. Zvláštní, jak dlouho si člověk pamatuje takovéhle drobnosti. Výlet na Sněžku byl vlastně můj první vysokohorský výšlap. Mám ale i další vzpomínky z pozdějších pobytů. Třeba jak nás po cestě z Labské boudy zastihl prudký liják, který nás promočil na kost, nebo jak jsme v Harrachově slézali z Černé hory podél skokanských můstků. A jsem přesvědčená, že pamětihodných momentů se určitě v budoucnu najde ještě dost.
3. Vila Tugendhat
Přestože žiju v Praze, Brno jako město mám moc ráda. Pravda, byla jsem tam jenom jednou, takže je těžké to posoudit, ale naše první setkání proběhlo na výbornou. Bylo krásné počasí, lidé velmi milí a viděli jsme hromadu krásných míst. Pomyslnou první příčku v seznamu brněnských památek u mě zaujímá vila Tugendhat. Mám moc ráda moderní architekturu a tenhle dům je naprosto fascinující. Dovedu si představit, že bych v něm chtěla bydlet a je mi líto, že majitelé si ho mohli užívat jenom krátkou dobu. Vila je architektonický skvost a precizně promyšlené je i technické zázemí, takže život uvnitř nabízel maximální pohodlí. Ústřední pokoj bez jediné nosné zdi byl na svou dobu naprostým unikátem a i z našeho pohledu se jedná o neobvyklé architektonické řešení. Je neuvěřitelné, čím vším si vila během bouřlivého dvacátého století prošla, a přesto se dochovala v téměř původní podobě včetně svého největšího klenotu - onyxové stěny. Je moc dobře, že se díky brněnskému muzeu domu opět vrátil původní lesk.
4. Český Krumlov
Český Krumlov se dá obdivovat mnoha způsoby, třeba přímo z řeky Vltavy, která tady meandruje a umožňuje tudíž řadu různých pohledů na historické jádro. Vodáci to tu mají rádi a není se co divit, sjíždět Vltavu je za příznivých podmínek rozhodně zábava. Český Krumlov však nabízí mnoho možností i pro milovníky památek. Nemluvím jen o zámku s unikátním barokním divadlem, ale o městu jako celku, které má působivou historii a spoustu úzkých uliček, v nichž se dá parádně ztratit. Navíc tady narazíte i na unikát, proti kterému sice památkáři brojí, ale lidé se ho zastávají - otočné hlediště v zámeckém parku. Pokud do města přijedete během sezóny, pak rozhodně nezapomeňte zajít sem na představení. Je to neopakovatelný zážitek, kterého určitě nebudete litovat.
5. Lednicko-valtický areál
Areál rozkládající se mezi zámky Lednice a Valtice je architektonicky zcela unikátní. Najdete tady totiž neskutečnou směsici stylů - gotiku, baroko, klasicismus, trochu antiky či maurského slohu... Rod Liechtensteinů, který zdejší panství vlastnil, se jednoduše rozhodl pro co nejpestřejší architekturu. Pokud chcete areál poznat v jeho úplnosti, rozhodně se vyplatí projít ho pěšky, nebo projet na kole. K některým stavbičkám ostatně nic jiného než cesta pro pěší nevede. Pokud si, stejně jako my, vyberete k návštěvě asi nejteplejší týden celého roku, nejspíš budete při procházce docela nadávat, ale pořád to stojí za to. Navíc se vždycky můžete příjemně zchladit v některém z mnoha vinných sklípků. :)
6. Olomouc
Olomouc je město s naprosto neopakovatelnou atmosférou. Na jedné straně tady máte moderní univerzitní kampus, na straně druhé historické jádro s unikátním morovým sloupem a celkově zajímavou architekturou. Byla jsem tady před pár lety, když jsem doprovázela ségru na přijímačky, a dokonale si užila zdejší poklidnou, ale přitom nesmírně živou atmosféru. Můžete se jenom tak toulat ulicemi, sejít k řece a do parku, poznávat historické centrum i modernější čtvrti. A všude na vás dýchne atmosféra starobylého studentského města kypícího životem. Nám úplně nevyšlo počasí, pokud si dobře vzpomínám, tak pršelo, a už jen proto bych do Olomouce někdy ráda vyrazila znovu. Za slunečného dne musí být město ještě o poznání hezčí.
7. Telč
Mám moc ráda renesanci a Telč je přímo renesančním skvostem. Nemluvím jenom o zámku, který za návštěvu rozhodně stojí, ale o městu jako celku. Náměstí se svými výstavnými domy je přímo ukázkovým příkladem toho, jak mohlo vypadat pozdně středověké město. Krásně se tady prochází, navíc narazíte na spoustu drobných obchůdků, které přímo svádějí k návštěvě. Poprvé jsem tady byla, když jsem postoupila do celorepublikového kola olympiády z češtiny. Šlo o několikadenní pobyt, během nějž jsme se zabývali nejen češtinou, ale taky výletováním. A v rámci poznávání Vysočiny jsme zavítali také do Telče. Později jsem tady byla i s rodiči na narozeninovém výletě a určitě se sem ještě někdy vypravím.
8. Plzeň
Pokud existuje nějaký region, který moc neznám, pak jsou to rozhodně západní Čechy. Už nějakou dobu si říkám, že bych ráda procestovala lázeňský trojúhelník Františkovy Lázně, Mariánské Lázně, Karlovy Vary, ale pořád jsem se k tomu nějak nedostala. Tak třeba to letos v létě už konečně klapne. :) Poměrně důkladně se mi však podařilo prozkoumat Plzeň. Poprvé jsem tam byla na knižním sraze spojeném s piknikem v parku, podruhé na návštěvě u kamarádky. Jedná se o město, které má hodně co nabídnout z hlediska historie i přírody. Pokud vás zajímají židovské dějiny, jsou tady hned dvě synagogy, které stojí za vidění, minout byste neměli ani katedrálu a pokud budete poznáváním starých památek unaveni, vždycky můžete vyrazit podél řeky třeba k pivovaru nebo k bývalému depu.
9. Lidice
Není zas tolik míst, která by vlivem dějinných událostí úplně zmizela z mapy. Ovšem Lidice jsou jedním z nich. Na místě původní vesnice dnes stojí památník a rozlehlý krajinářský park, kousek vedle vznikla vesnice nová. Zdejší dějiny rozhodně nepatří k těm nejveselejším, přesto by je měl každý Čech znát. A kde jinde se poučit o důsledcích, jaké měly činy českého odboje, než na místě, kterého se přímo dotkly? Expozice je nově zrekonstruovaná a velmi moderní, takže rozhodně dokáže zaujmout, projít se následně přímo po místě paměti, na něž málem neměl kdo vzpomínat, je také silný zážitek. A nemusíte být právě nadšenci do historie, abyste se sem vypravili. Lidice patří k těm kusům naší historie, které bychom rozhodně neměli zapomenout.
10. Orlické hory
Do Orlických hor jsme hodně jezdili, když jsem byla ještě malá. Bydlívali jsme v chatě, mamka vařila, chodili jsme na procházky a pravidelně taky na borůvky. Vzpomínám si, že jeden rok jsme původně ani neplánovali je nějak moc sbírat, prostě jsme jen klasicky výletovali, ale bylo jich tolik, že nám bylo líto je tam nechat. A protože nebylo, do čeho je dávat, naši koupili dva kbelíky, které potom společnými silami naplnili. Já a ségra jsme sice taky pomáhaly, ale co si budeme nalhávat, byly jsme ještě děti a nijak zvlášť nás to trhání nebavilo. Naštěstí se dalo zabavit i jinak. :) Taky si vzpomínám, že tady měli jízdárnu a bylo možné si zaplatit svezení. Buď na louce nebo klidně po cestě na kratší výlet. Mamka se koňů docela bojí, ale stejně nám dovolila, abychom to se ségrou vyzkoušely. Byla to moje první projížďka v životě a pamatuji si ji dodneška. Připadala jsem si jako princezna, která nasedla na svého bělouše a uhání s větrem o závod do dáli, i když jsem seděla na hnědákovi a šli jsme sotva krokem. Ovšem dětská fantazie je nezměrná. :)
Je mi skoro líto, že můžu vybrat jenom deset míst, která stojí za to navštívit, protože by se jich našly mraky. Stačí spočítat, kde všude jsem byla. Vlastně mám docela přehled, protože o cestování si vedu poměrně podrobný cestovní deník, kam zaznamenávám své zážitky a vlepuju si vizitky nebo fotografie. Objevovat stále nová místa v naší krásné zemi mě pořád baví. Vždyť na to, abyste viděli kouzelné věci, vůbec není třeba jezdit za hranice (což neznamená, že bych neměla potřebu aspoň jednou ročně někam do zahraničí vyjet).
A co vy, jaká místa v České republice patří k vašim oblíbeným?
Žádné komentáře:
Okomentovat