Amie Kaufmanová & Jay Kristoff - Obsidio

Velké vesmírné putování se chýlí ke konci. Zbývá ten nejtěžší úkol - přežít v boji o život, k němuž se pomalu ale jistě schyluje. Naši hrdinové už toho zvládli hodně, rozhodně však nejsou mimo nebezpečí. Spíše naopak. A pokud se navíc chtějí pomstít agresorům a ujistit se, že jejich čin nezůstane bez trestu, čeká je ještě pekelné množství práce.

Uprchlíci z Kerenzy k sobě přibrali uprchlíky ze skokové stanice Heimdall a teď musí vymyslet, co bude dál. Jejich šance dostat se z okraje vesmíru zpátky do Jádra vzaly za své, ale oni prostě nedovolí, aby BeiTechu jen tak prošla všechna zvěrstva, která napáchal. Vypadá to, že jejich jedinou možností je zmocnit se nepřátelské lodi s mobilní červí dírou, s jejíž pomocí se dostanou blíže ke splnění svého cíle.

Na Kerenze je mezitím poměrně živo. Většina zdejších obyvatel, převážně civilistů, sice zahynula během masakru zorganizovaného BeiTechem, ale nějací se přeci jen zachránili. Nyní pracují pro své okupanty, protože nemají žádnou jinou možnost, ale rozhodně nesložili ruce do klína. Právě naopak. Tajné hnutí odporu pomalu sbírá síly a jen čeká na vhodný moment, aby mohlo zaútočit.

Závěrečný díl Akt Illuminae jako by oproti předchozím dvěma lehce ztrácel švih. Autoři nepřichází s ničím výrazně novým a konec konců i neotřelá forma začíná být trochu ohraná. Všechno, co se v knize stalo, jako by se dělo už v některém z předchozích dílů, nepřekvapí vás zápletky ani chování jednotlivých postav. Závěrečné vyvrcholení navíc působí lehce uspěchaně, a přestože kniha má přes šest set stran, jako by jí jich pár přeci jenom scházelo ke kompletnímu dořečení všeho.

V prvním díle jsme se seznámili s Kady a Ezrou, v druhém k nim přibyli Nik a Hanna, ve třetím je tato čtveřice rozšířena o Rhyse a Ashu. Zatímco v předchozích pokračováních však bylo vyprávění do jisté míry soustředěno na ne úplně jednoduché vztahy mezi konkrétní dvojicí, ve třetím díle je tato dějová linka ošizena. Rhys a Asha mají pouze minimum prostoru, stejně tak jejich vztah postrádá nějaký hlubší vývoj. S ohledem na formu vyprávění se nedá očekávat žádná prokreslená psychologie, přesto by aspoň náznak trochu logičtější proměny vzájemných citů potěšil.

Za jeden z největších problémů knihy považuju její značnou předvídatelnost. V rámci příběhu se de facto opakují šablony využité už v předchozích dvou dílech, s ohledem na některé náznaky především v Gemině je navíc odhadnutelné, jak příběh skončí. Tím se vytrácí moment napětí, ani nemluvě o tom, že některé zvraty působí poněkud samoúčelně a při bližším prozkoumání ne zcela logicky. Napětí, které bylo v předchozích knihách hlavním hnacím motorem příběhu, se vytrácí, vyprávění působí zdlouhavě a jako by v něm nešlo o nic zásadního. V důsledku kopírování osvědčených postupů je to vlastně tak trochu nuda.

Po formální stránce Obsidio dodržuje styl ustavený v předchozích dílech a je sestaveno z nejrůznějších chatových konverzací, vzkazů, přepisů záznamů bezpečnostních kamer či ilustrací, ke slovu se dostává také stará známá nevypočitatelná umělá inteligence jménem SPIRO. Co na celkový rozsah lehce dominují právě kamerové přepisy. Děj není situován do jediného místa, ale odehrává se souběžně na planetě Kerenza IV a na několika bojových lodích. Zvolená forma umožňuje plynulé přechody mezi jednotlivými prostředími stejně jako možnost zamlčovat konkrétní informace. Přesto jsem poněkud postrádala výraznější akci a především napětí.

Obsidio příjemně uzavírá rozběhnutou sérii, ale abych byla upřímná, čekala jsem možná trochu víc. Autoři nepřinášejí nový, zajímavý ani nijak zvlášť napínavý příběh, pouze těží z toho, co jim dobře fungovalo v předchozích pokračováních. Třetí díl je dost nenápaditý, místy lehce zdlouhavý a značně předvídatelný, což v konečném součtu trochu ubírá požitek se čtení. Rozhodně to není špatné, byť, jak už jsem podotkla u předchozích dílů, série stojí především na neotřelém grafickém zpracování, protože forma je v tomto případě zajímavější než obsah.