Julianne Donaldsonová - Sídlo Blackmoore

Kate je vcelku obyčejná, byť nečekaně vzdělaná mladá dáma, která se však oproti svým vrstevnicím vymyká jednou zásadní maličkostí - odmítá se totiž vdát. Už několik let vytrvale prohlašuje, že si nikdy nikoho nevezme. Teď už jenom musí přesvědčit matku, jež s ní má pochopitelně jiné plány, že si hodlá neústupně trvat na svém, děj se co děj. Romantická oddechovka zasazená na sever Anglie, která vám dokáže vykouzlit úsměv na rtech.

Kate má velmi vyhraněný názor na manželství, s nímž její okolí bytostně nesouhlasí. Podaří se jí však na matce vymámit slib, respektive uzavřít s ní dohodu. Pokud se jí povede během pobytu na Blackmooru, panství jejích dlouholetých přátel, získat tři nabídky k sňatku, které samozřejmě odmítne, její matka uzná, že je ztracený případ a přestane se snažit ji provdat. Kate si následně bude moci splnit sen a odjet s tetou do Indie. Po čemž prahne z celého srdce. Původně si myslí, že přimět tři gentlemany, aby se o ni ucházeli, bude hračka. Její naivní představa však záhy narazí na realitu.

Dívka se dostává na Blackmoore, tedy do místa, o němž celý život tajně snila. Zdejší pobyt však není tak bezproblémový a sluníčkový, jak si představovala. Nejenže stojí před takřka nesplnitelným úkolem, ale navíc je nucena konfrontovat se se svou minulostí. A nechat vyjít na světlo city, které se už několik let snaží potlačit.

Příběh je primárně romantickým vyprávěním se snadno odhadnutelným rozuzlením, přesto dokáže překvapit. Autorce se daří udržovat čtenáře v napětí stran událostí, k nimž došlo v minulosti postav a které se vynořují na světlo jen pomalu a postupně. V souvislosti s tím dochází také k prokreslování vztahu mezi hlavními hrdiny. Román je napsán ich-formou, vypravěčkou je hlavní hrdinka. Na základě její interakce s ostatními postavami však čtenář dokáže poměrně snadno odhadovat jejich vzájemné vztahy i hloubku případných citů.

Většina postav je do určité míry typizovaná. Pomineme-li hlavní hrdinku a jejího dlouholetého přítele Henryho, působí ostatní lidé míhající se kolem nich spíše jako figurky nasazené do příběhu s jednou konkrétní rolí. Z velké části je to společenství hlupců a nezdvořáků, jejichž životní cíle jsou často dost povrchní. Působí obvykle velmi sebestředně, jako by jim ani za mák nezáleželo na citech jejich okolí, a dělají-li něco altruistického, je z toho podprahově cítit určitá vypočítavost. Rodina hlavní hrdinky je pak vyloženě nesnesitelná, postrádá jakékoliv pevné morální zásady a její pohled na fungování světa je víc než pochybný. Není se co divit, že se hrdinka touží vyvázat ze vzájemných pout, spíše zaráží, jak mezi lidmi tohoto založení mohl vyrůst někdo tak diametrálně odlišný.

Dobře prokreslená, byť viděná hrdinčinýma očima, je postava Henryho. Jedná se o dokonalého gentlemana, který hluboce miluje svou rodinu a je ochotný se pro ni mnohého vzdát. Projevuje loajalitu k lidem, na nichž mu záleží, zároveň však do značné míry pohrdá jejich rozmary či změkčilostí. I přes nízký věk a relativní minimum životních zkušeností má přesně srovnané hodnoty, je mu jasné, co od života chce a co očekává. V jistém ohledu působí hlavní postavy až zbytečně dospěle, či spíše vyspěle. Jistě, začátek 19. století byla trochu jiná doba, ovšem přesto by možná bylo o něco věrohodnější, kdyby jim bylo o pár let víc.

Jak autorka sama přiznává v závěrečné poznámce, podrobně si nastudovala dobové reálie a dokonce se vypravila do Yorkshiru, aby se s tamější krajinou co nejvíce sžila. Příběh tak sice má z historického hlediska jisté rezervy, ty však spočívají spíše v přílišné emancipovanosti některých ženských postav než ve vyloženém obelhávání čtenářů. Autorka krásně popisuje zejména krajinu vřesoviště s jeho mlhavými a deštivými dny, přesto stále zaplavenou barvami. Dokáže čtenáře přenést na sever Anglie a nadchnout ho pro tajuplnou krajinu, která vysloveně přeje romantice.

Sídlo Blackmoore je milou, nenáročnou romantikou, která dokáže potěšit a pohladit po duši. Sice se jedná do značné míry o prvoplánové čtení, jehož konec dokážete odhadnout, přesto narazíte na momenty, které nejsou zcela předvídatelné, díky čemuž román nepůsobí jako jedno velké klišé (i když to klišé pochopitelně je). Autorka však má čtivý styl a dokáže vás vtáhnout do děje, tudíž jestli potřebujete něco příjemného na zahnání podzimního splínu a rozumíte si s romantikou, nebojte se po knize sáhnout.