Podzimní melancholie

Není to tak dávno, co jsem se tu rozněžňovala nad tím, že máme podzim a že jde o moje oblíbené roční období. Nebojte se, to pořád ještě platí, jen jsme se pomalu ale jistě přehoupli do té jeho lezavější, pochmurnější a depresivnější části. Jinak řečeno je tady druhá půlka listopadu, venku je neustále tma a zima a moje důvody, proč se ráno vyštrachat z postele, se omezují na povinnost jít do práce, protože člověk prostě musí nějak vydělávat.

Kdybych se měla rozhodovat o svém nejneoblíbenějším měsíci v roce, pak listopad bude spolu s únorem zaujímat čelné postavení. Nemám nijak zvlášť v lásce ani léto, protože je na mě obvykle prostě moc horko, ovšem tohle roční období disponuje jinými výhodami, které listopad nemá a nikdy mít nebude. Vlastně mi ani tak nevadí, že je chladno, docela ráda se přiobleču do různých svetrů, mikin a šál, ale nesnáším tmu. Na tom, že člověk ráno odchází z domu za tmy a za tmy se večer zase vrací, je něco strašně depresivního. Denní světlo tak vnímám primárně přes okno kanceláře, což není právě nejoptimističtější pohled. Tím spíš, že většinou ani nevidíte modrou oblohu, jenom jakési podivné mlžné šedavo nízko položených mraků, z nichž se každou chvíli může začít snášet déšť nebo nedej bože sníh.

Když jsem několikrát uvažovala nad tím, jestli bych zvládla a chtěla žít i někde jinde než zrovna v Praze, automaticky jsem ze svých myšlenek vyloučila všechna místa blízko polárního kruhu, kde panují dlouhá období ponurého šera. Ráda bych Skandinávii nebo třeba Rusko a Pobaltí jednou navštívila, ovšem obávám se, že dlouhodobý život tam by na mě působil přeci jen trochu moc depresivně. Pošmourné zamračeno, z nějž se jen tu a tam vydere sluneční paprsek, mě docela odrazuje také od života v Británii či Irsku, bez ohledu na to, že tamější krajina je naprosto úchvatná a já mám blízký vztah k anglofonní kultuře.

Je trochu paradoxní, že je to právě tma, co mi na listopadu a zimě vůbec tolik vadí, protože jsem svým založením sova. Vydržím být vzhůru dlouho do noci a je to popravdě i čas, kdy se mi nejlíp pracuje. Většinu psaní obstarávám večer z postele, kdy si k tomu uvařím hrnek čaje, případně čas od času naleju sklenku vína, zavřu dveře a mám svůj klid. Částečně je ale má večerní či noční aktivita spojená i s tím, že je to část dne, kdy mě s nejmenší pravděpodobností bude někdo vyrušovat prostě proto, že moje okolí chodí spát výrazně dřív než já. A zas až tolik to nesouvisí se světlem. Zbožňuju totiž líné letní večery na balkóně, kdy si můžu třeba do deseti v klidu číst a nepotřebuju svítit, jelikož je pořád ještě dost vidět.

S listopadem mám taky spojený trochu zvláštní shon a spěch. Do Vánoc je ještě daleko, ale všichni už se honí za těmi nejlepšími dárky, ani nemluvě o tom, že obchodníci rok od roku přicházejí s vánočními akcemi dřív. Sice zbývá dobrých osm devět týdnů do svátků, ale vy už všude narážíte na adventní kalendáře, často i vánoční výzdobu, nebo dokonce vyhrávání koled. Člověk se kvůli tomu dostává do stresu, protože doma nemá uklizeno, dárky ještě nevymyslel a o pečení cukroví se mu zdají leda tak noční můry. V určité fázi roku tak pro mě nastává období, kdy se vyhýbám obchodům  jako čert kříži a nákupní centra raději obcházím velkým obloukem. A má to jediný důvod - prostě na to nemám nervy.

Nechápejte mě špatně, zbožňuju Vánoce, dokonce si i užívám advent s jeho trhy a stánky se svařákem na každém rohu, ale nemám ráda davy lidí. Tím spíš davy naprosto šílených lidí mačkajících se v krámech, aby urvali tu nejlepší akci a nakoupili za co nejnižší cenu. Kdybych mohla, budu se celý listopad a nejspíš ještě půlku prosince k tomu všem vyhýbat a jako nespolečenský jezevec se poklidně zahrabu v bytě, odkud nevystrčím nos. Ostatně není lepší program na dlouhé zimní večery, než hrnek čaje a dobrá knížka nebo seriál.

Jsem člověk se sklony k melancholii a listopadové pošmourno mojí náladě právě dvakrát nepřidává. Občas se ráno ke vstávání vyloženě nutím a odkládám budík, jak jen to jde. Chci ale věřit, že je to jenom přechodný stav. Už brzy tady totiž bude advent a po něm Vánoce, kdy si budu moct užít trochu nerušeného odpočinku a klidu s rodinou, tak trochu dobít baterky. A do té doby to musím nějak vydržet a zkusit si lezavý podzim aspoň trochu zpříjemnit. Třeba vám do příště sepíšu i pár tipů. ;)