Praha zářící aneb Advent je tady

Taky se vám zdá, že čas utíká rok od roku rychleji? Člověk se ještě pomalu nestačil vzpamatovat z předchozích Vánoc a už je tady máme znova. Najednou odevšad vyhrávají koledy, voní svařák, obchody se předhánějí ve výši slev a celé město se rozzáří vánočními světýlky. Když jsem se včera večer procházela Na Příkopech, došlo mi, že adventní čas už je skutečně tady. Vždyť do svátků nám konec konců zbývá jen necelý měsíc.

Vánoce jsem vždycky měla ráda. Jako malá holka pochopitelně kvůli dárkům, protože kdo by se netěšil, až dostane spoustu krásných věcí úplně zadarmo? Jistě, jsou i jiné příležitosti, kdy se naděluje - třeba narozeniny nebo svátky, ovšem to těch věcí nikdy není tolik. Ten pocit, když vejdete do místnosti a vidíte pod stromečkem tu neskutečnou hromadu všeho možného, je prostě k nezaplacení. Čím jsem však starší, tím víc si užívám spíše předvánoční atmosféru, všechno to těšení se a především pár dnů nerušeného klidu, kdy můžu jenom sledovat pohádky, ládovat do sebe cukroví a aspoň na chvíli se vykašlat na celý svět.

Myslím, že poprvé jsem začala Vánoce takhle prožívat, když jsem přišla do Prahy a začala studovat vysokou. Dokud jsem bydlela u rodičů, vlastně na mě vánoční atmosféra zas až tolik nepůsobila. Částečně za to mohl i fakt, že bydlí na okraji malého města, tudíž s nějakou extra sváteční výzdobou se v naší ulici nepotkáte. Na gympl jsem dojížděla do sousedního města a tam se můj pohyb většinou omezoval na cestu od autobusu či auta do školy. A opět, vánoční výzdoby bylo poskrovnu. Navíc vyučující advent tak nějak neřešili, maximálně posledních pár dnů před Vánoci nám dopřáli trochu úlevy, ale většinou ani to ne. Ne snad, že na vysoké by se na tohle dbalo, ovšem já chodila na fakulty ležící přímo v centru Prahy. A tam se prostě neubráníte tomu, aby na vás vánoční vzruchy neútočily ze všech stran.

Studovala jsem nejdřív na fildě, potom na DAMU. A protože kolej jsem měla kousek od Hlavního nádraží, většinou jsem do školy vyrážela pěšky. To pochopitelně znamenalo projít Starým Městem a nechat na sebe vánoční atmosféru narážet ve vysokém tempu. Nasvícené výlohy plné stromečků, zářivé dekorace na pouličním osvětlení či vysoko nad ulicí a především trhy. Trhy na Staroměstském náměstí, k nimž jsem si vybudovala silnou averzi.

Nemám ráda davy lidí. Občas se dostanu do nálady, kdy vlastně vůbec nemám ráda lidi jako celek, ovšem jejich zvýšená kumulace na jednom místě, je pro moje nervy zápřah. Neustále do vás někdo strká, šlape vám na nohy a cintá vám svařák na kabát či na boty. Užívala jsem si trhy ráno, protože v osm hodin na nich ještě nebyla ani noha, prodejci ještě ani nestihli otevřít, ale všechny ty boudičky působily dokonale mírumilovně. Ovšem večer... Zkuste si projít z Kaprovky do Celetné, když máte na přesun deset minut a neustále se vám do cesty motají turisté i Češi s přiblblými úsměvy, přiopile červenými nosy a svařáky v rukou. V tu chvíli připomínala cesta přes centrum boj o holý život. V takové chvíli by člověk kelímek horkého vína taky uvítal, protože čelit tomuhle náporu za střízliva prostě nejde.

Adventní trhy mám ovšem ve své podstatě poměrně ráda, jenom se snažím vyhýbat těm na Staromáku. Většinou se tam prostě jen mihnu, abych se podívala na vánoční stromeček, koupila si jeden předražený svařák a pak se vyrazila procházet někam do většího klidu. Už máme dokonce zavedenou trasu, která vede ze Staroměstského náměstí Pařížskou ulicí na nábřeží, po něm dál až k Rudolfinu, přes most na Klárov a změtí malostranských uliček na Kampu. Tady většinou následuje další kelímek svařáku a přes přelidněný Karlův most návrat na opačný břeh Vltavy. Protože na Karlovu ulici a opětovnou návštěvu Staromáku nemá nikdo z nás nikdy nervy, pokračujeme po nábřeží až k Národnímu divadlu a Národní třídou a ulicí Na Příkopech se dostaneme na náměstí Republiky, kde už si chytneme tramvaj. Ideální je, když u toho aspoň trochu mrzne nebo třeba sněží, což ovšem v posledních letech vůbec nevychází.

Praha je město, které má o adventu kouzelnou atmosféru. Její shon a spěch sice nijak razantně neutichá, ale v kombinaci s předvánočním časem je možná o něco snesitelnější. Anebo si ho člověk v alkoholovém opojení, jemuž se při stáncích se svařákem na každém rohu prostě nevyhnete, tolik neuvědomuje. Pokaždé, když se v Praze objeví, mám pocit, že se ze mě hlavní město pokouší udělat alkoholika. :D Aspoň si ale můžu být jistá, že Vánoce už jsou skutečně za rohem. Tak si v neděli zapalte první svíčku na adventním věnci a vychutnejte si ten pocit blížících se svátků. :)